Správní rada

Rozhlasová hudební redaktorka, publicistka a muzikoložka se narodila v Brně v rodině hudebního vědce prof. Bohumíra Štědroně. Studovala klasické gymnázium, poté hudební a divadelní vědu na filozofické fakultě dnešní Masarykovy univerzity v Brně.  Působila také jako publicistka a redaktorka v denících a v divadelním časopise, lektorka dramaturgie Janáčkovy opery v Brně, hudební redaktorka v Československém rozhlase a dramaturgyně v Československé televizi v Praze.                                                     

V roce 1990 nastoupila v rozhlase do tehdejší hudební redakce pro děti a mládež, kde připravovala vysílání hudebních sestav, publicistických a hudebně literárních programů. V této činnosti pokračovala později jako redaktorka hudebního vysílání stanice Vltava, kde se také zaměřovala na programy s tematikou pro děti a mládež včetně dětského rozhlasového sboru. Podílela se mnoho let na živém vysílání rozhlasových koncertů ze Studia 1; přímé přenosy též moderovala, stejně jako rozhlasové pořady různorodých témat a dokumenty, které vytvářela. Spolupracovala na redakční a dramaturgické přípravě rozhlasových soutěží Concertino Praga a Concerto Bohemia a později jako dramaturgický poradce Dětského pěveckého sboru Českého rozhlasu. Byla členkou odborné komise mezinárodní rozhlasové soutěže Concertino Praga při Českém rozhlase. Dosud pracuje ve Stálé komisi při Mezinárodní hudební soutěži Pražské jaro.

Poté, co v roce 2011 začala s Českým rozhlasem spolupracovat externě, se více věnovala tvorbě rozsáhlejších hudebních dokumentů a případně rozhovorů s předními osobnostmi současné české klasické hudby, mimo jiné to byli Ilja Hurník, Zuzana Růžičková, Viktor Kalabis, Zdeněk Lukáš, O.F.Korte. V Českém rozhlase přispívá do programu digitální stanice D dur, kde představuje díla klasické hudby a příležitostně vytváří monotématické víkendové programy. Píše odborně popularizační texty pro Český spolek komorní hudby při České filharmonii a nepravidelně přispívá do médií, věnovaných klasické hudbě i kultuře obecně, jako jsou Hudební rozhledy, časopis  Harmonie nebo Týdeník Rozhlas.

Jejím profesním zájmem vždy byla symfonická, komorní a operní tvorba soudobých skladatelů a skladatelek, včetně géniů minulého století Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů.                                                                                                                

Jiří Gemrot (* 15. dubna 1957 Praha) je český hudební skladatel, rozhlasový režisér, producent a pedagog.

Na klavír hraje od svých sedmi let. V letech 1972–1976 studoval na pražské konzervatoři hru na klavír u Emy Doležalové a kompozici u Jana Zdeňka Bartoše, poté skladbu u Jiřího Pauera na HAMU, kterou absolvoval v roce 1981. V letech 1982–1986 byl hudebním režisérem Československého rozhlasu, od roku 1986 producentem v hudebním vydavatelství Panton. Jako hudební režisér spolupracoval také s Československou televizí. Od roku 1990 je vedoucím hudebních režisérů Českého rozhlasu. Na Pražské konzervatoři vyučuje skladbu a instrumentaci.

Jako skladatel stylově vychází z neoklasicismu, jeho skladatelskými vzory byli Sergej Prokofjev, Benjamin Britten a Bohuslav Martinů. Je autorem komorních, orchestrálních i vokálních skladeb.

Ivo Kahánek je pokládán za jednoho z nejlepších českých pianistů současnosti. Absolutní vítěz mezinárodní hudební soutěže Pražské jaro z roku 2004 pravidelně spolupracuje se špičkovými českými i zahraničními orchestry a interprety. V roce 2007 vystoupil na BBC Proms v londýnské Royal Albert Hall, kde spolu se Symfonickým orchestrem BBC pod taktovkou Jiřího Bělohlávka provedl Klavírní koncert č. 4 (Inkantace) Bohuslava Martinů. Se stejným koncertem pak Ivo Kahánek vystoupil i s Berlínskou filharmonií pod vedením Sira Simona Rattla v roce 2014. Jeho album (Janáček – Martinů – Kabeláč) získalo nejvyšší možné hodnocení v odborných zahraničních časopisech Classics Today (USA), Le Monde de la Musique (Francie) a Fanfare (USA). Ivo Kahánek je absolventem Janáčkovy konzervatoře v Ostravě ve třídě Mgr. Marty Toaderové a Akademie múzických umění v Praze ve třídě prof. Ivana Klánského.

Michal Kaňka (nar. 1960) studoval hru na violoncello u Mirko Škampy, Viktora Moučky a Josefa Chuchro. Poté krátkodobě studoval u francouzských cellistů Paula Torteliera a André Navarry.

Během studijních let absolvoval přes tři desítky soutěží. Z nejvýraznějších úspěchů připomeňme první cenu v Mezinárodní hudební soutěži Pražské jaro 1983 nebo vítězství v rozhlasové soutěži bavorského rozhlasu ARD v Mnichově (1986). Velkým úspěchem byl také laureátský titul z Mezinárodní soutěže Petra Iljiče Čajkovského v Moskvě 1982. Na soutěžní úspěchy přirozeně navázala sólová vystoupení v Evropě, Japonsku a Severní i Jižní Americe.

Michal Kaňka intenzivně spolupracuje s francouzskou nahrávací společností Praga Digitals, pro kterou natočil více než tři desítky sólových kompaktních disků. Většina z nich byla vysoce oceněna mezinárodní kritikou.

Vedle sólové činnosti se Michal Kaňka již od mládí věnuje komorní hře. Od roku 1986 je členem Pražákova kvarteta, se kterým pravidelně vystupuje na nejdůležitějších pódiích světa.

Od roku 2011 je pedagogicky činný na Akademii múzických umění v Praze a od roku 2013 také na Pražské konzervatoři. V roce 2014 byl jmenován předsedou stálé komise Mezinárodní hudební soutěže Pražské jaro.

Studoval na Konzervatoři v Praze a na pražské AMU obory kompozice, varhany, hudební teorie a dirigování (absolvoval řízením 6. symfonie B. Martinů).

Je autorem komorních, orchestrálních a varhanních skladeb. Jako varhaník koncertuje ve většině zemí Evropy, v Izraeli a USA (např. na festivalech v Sionu, Arezzu, Onndle, Philadelphii aj.). Je profesorem Konzervatoře v Praze a je zván i do zahraničí jako pedagog a porotce varhanních soutěží. V jeho bohaté diskografii převažují nahrávky historických varhan. Intenzivně se věnuje uvádění české varhanní tvorby.

Klarinetista Jiří Hlaváč je stálicí naší hudební scény už po čtyři desetiletí. Studoval ve třídě prof. Antonína Doležala na brněnské konzervatoři a u Prof. Vladimíra Říhy na Hudební fakultě Akademie múzických umění v Praze. Jeho umělecký start byl pozoruhodný, velmi brzy získal pověst mimořádně iniciativního a nápaditého komorního hráče a sólisty špičkových kvalit a to v rovině klasické hudby i žánrových přesahů, např. Jazz a Třetí proud.

Hudební veřejnosti jsou známy jeho aktivity v rovině interpretační, kompoziční, pedagogické, popularizátorské, publicistické i moderátorské. V průběhu své koncertní kariéry absolvoval více jak 5000 vystoupení ve 48 zemích Evropy, Ameriky, Asie, Afriky, Austrálie. Hrál na prestižních mezinárodních festivalech v Berlíně, Vídni, New Yorku, Moskvě, Amsterodamu, Oslo, Havaně, Bukurešti, Lisabonu, Madridu, Sofii, Paříži, Mnichově, Bostonu, Madridu a j.

V roce 1975 založil soubor Barock Jazz Quintet a na postu uměleckého vedoucího stál do roku 2010, od roku 1982 je členem Českého dechového tria a působí i jako komorní partner nebo sólista s řadou našich špičkových interpretů (Daniel Veis, Jiří Bárta, Bohuslav Matoušek, Igor Ardašev), komorních souborů (Stamicovo kvarteto, Kociánovo kvarteto, Five Star Clarinet Quartet), nebo orchestrů (SOČR, Symf. orchestr hl. města Prahy FOK, PKO, Komorní orchestr B. Martinů, Filharmonie B. Martinů Zlín). Repertoár Jiřího Hlaváče zahrnuje díla všech slohových období, významně je zastoupena hudba 20. století a též hudba na pomezí vážné hudby a jazzu.

Je držitelem prestižních ocenění - Zlatý štít za CD Genus v roce 1989, Gramy Classic 1993 (spolu s Vlastimilem Marešem za Koncerty pro klarinet F. V. Kramáře), Man of the Year 1998 a 2008 (cena udělovaná Americkým biografickým institutem), Cena Rudolfa II. udělena v roce 2004 Masarykovou akademií umění. V roce 2013 byl jmenován Čestným občanem města Třeboně. Jeho studenti získali opakovaně vítězství v prestižních mezinárodních soutěžích v Lisabonu, Norimberku, Madeiře, Praze, Paříži, Markneukirchenu nebo Bayreuthu.

Jiří Hlaváč je autorem řady skladeb klasické i jazzové hudby i rozhlasových a televizních pořadů věnovaných oběma žánrům – Mezi proudy, Hudba, kterou mám rád, To nejlepší z klasiky, Ti nejlepší z klasiky. K jeho aktivitám patří i činnost v hudebních institucích. Od roku 1989 je členem AICM v New Yorku, stál v čele výborů mezinárodních soutěží Pražské jaro (1993 - 2013) a Concertino Praga (1992 - 2002).                                                

V letech 2000 - 2006 byl děkanem Hudební fakulty AMU, kde působí dnes jako profesor klarinetové třídy. Je předsedou Rady Asociace hudebních umělců a vědců a v letech 2008 - 2013 byl předsedou Kolegia pro udílení cen Thalie. Od roku 2014 stojí v čele Nadace Bohuslava Martinů a Nadace Život umělce.

Jiří Hlaváč nahrál stovky titulů sólové a komorní literatury pro rozhlasové, televizní a gramofonové společnosti v tuzemsku i zahraničí a je činný i literárně (Otisky duše, Jak to vidím).

Vít Zouhar (*1966), hudební skladatel, muzikolog a vysokoškolský pedagog je autorem nebo spoluautorem šesti oper (L´Arianna, La Dafne, Coronide, Torso), více než šedesáti orchestrálních a komorních děl (Brána slunce, Blízká setkání zběsilostí srdce, Pinnas columbae), hudebních her a zvukových instalací (Arcadi, zaHRAda, Tastes, Planina, EUOUA). Jeho hudba je spojována s minimalismem a postmodernou. Řada skladeb vznikla na objednávku (Národní divadlo v Praze, Pražské jaro, Orchestr Berg, Ensemble Damian) a je pravidelně prováděna a nahrávána v Evropě a USA. Zouharova divadelní tvorba byla a je v repertoáru Národního divadla v Praze (Radúz a Mahulena, Pán z Prasečkova), Národního divadla v Brně (La Dafne, Noci Dnem, Otvírání studánek Alfréda Radoka), Ensemble Damian (Coronide, Torso, Saeculum Coronatum) a opera povera (ECHO). Jako hostující skladatel působil ve Werkstadt Graz a na IEM Graz. V roce 2001 Zouhar spoluzaložil program Slyšet jinak, který je zaměřen na komponování v hudební výchově. S Jaromírem Synkem a Jiřím Kopeckým vydal knihu Hudební hry jinak (2014) a s Jaromírem Synkem a Ivo Medkem Composing in the classroom: Different Hearing (2014). Jeho teoretické práce jsou zaměřeny na problematiku hudby 20. století (minimalismus, hudební postmoderna). Pro IEM Cube ve Štýrském Hradci rekonstruoval prostorovou verzi elektroakustické skladby Poème électronique Edgarda Varèseho (2003). V roce 2004 vydal monografii Postmoderní hudba? Německá diskuse na sklonku 20. Století. Společně se Zdeňkem Zouharem publikoval v roce 2008 knihu Dear Friend. Bohuslav Martinů's Letters to Zdeněk Zouhar. S Gabrielou Coufalovou vydal v roce 2017 Dear friend Bureš: Bohuslav Martinů´s letters to Miloslav Bureš. V roce 2016 zveřejnil kritickou edici kantát B. Martinů na texty Miloslava Bureše The Bohuslav Martinů Complete Edition VI/2/3. Bureš Cantatas. V letech 1992-2004 Zouhar působil na Institutu pro elektronickou hudbu při Univerzitě hudby a dramatických umění ve Štýrském Hradci. Od roku 1992 přednáší na Katedře hudební výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Od roku 2010 je prorektorem Univerzity Palackého v Olomouci. Zouhar je držitelem Ceny Alfréda Radoka, NUBERG a řady dalších ocenění.

Foto: Anne LeBaron