Roky 1951 - 1959
1951 – Počátek práce na Symfonických fantaziích (Symfonii č.6). Skládá mj. Serenádu pro housle, violu, violoncello a dva klarinety. Inscenace Veselohry na mostě (1935) na Mannes School of Music oceněna cenou newyorské kritiky za nejlepší operu premiérovanou v tomto roce v New Yorku.
1952 – Získává americké občanství. Po patnáctileté přestávce se vrací k opeře, skládá pro televizní stanici NBC Čím lidé žijí (podle Tolstého) a Ženitbu (podle Gogola), dále mj. Rhapsody-Concerto pro violu a orchestr.
1953 – Získává roční stipendium Guggenheimovy nadace, opouští USA, usazuje se s Charlotte v Nice, od té doby žije zejména ve Francii, Itálii a Švýcarsku. Dokončuje Symfonické fantazie (Symfonii č.6).
1954 – Skládá mj. operu Mirandolina a Klavírní sonátu. Seznámení s Nikosem Kazantzakisem, počátek práce na opeře Řecké pašije.
1955 – Vzniká řada vrcholných děl: oratorium Epos o Gilgamešovi, Koncert pro hoboj a malý orchestr, orchestrální Fresky Piero della Francesca a kantáta Otvírání studánek. Charles Munch premiéruje s Bostonským symfonickým orchestrem Symfonické fantazie v Bostonu a New Yorku, Martinů za ně získává výroční cenu Kruhu newyorských hudebních kritiků. Je zvolen členem amerického National Institute of Arts and Letters, na konci roku se naposled vrací na několik měsíců do USA, vyučuje na Curtis Institute ve Filadelfii a opět na Mannes School of Music v New Yorku.
1956 - Martinů skládá mj. Inkantace (Klavírní koncert č.4). Intenzivně pracuje na opeře Řecké pašije, kterou dokončuje v lednu následujícího roku. V květnu definitivně opouští USA. V říjnu je krvavě potlačena revoluce v Maďarsku, Martinů začíná vyučovat jako “composer in residence” na Americké akademii v Římě.
1957 – získává stipendium Guggenheimovy nadace na operu Řecké pašije. Paul a Maja Sacherovi zvou Martinů na Schönenberg poblíž Basileje, od září se tam s Charlotte stěhují natrvalo. Skládá mj. Klavírní koncert č.5.
1958 – Skládá mj. orchestrální Paraboly, operu Ariadna, na naléhání Universal Edition a Curyšské opery začíná práci na druhé verzi Řeckých pašijí. V listopadu první silná zdravotní krize a následně operace žaludku.
1959 – V lednu navštíví ve Wiesbadenu inscenaci Julietty, první od pražské premiéry. Snad v předtuše blížícího se konce chrlí jednu skladbu za druhou: dokončuje druhou verzi Řeckých pašijí, dále zejména Nonet, České madrigaly pro pět sólových hlasů, Komorní hudbu č.1 a kantáty Mikeš z hor a Proroctví Izaiášovo. 28. srpna umírá v kantonální nemocnici v Liestalu u Basileje. Je pohřben na Schönenbergu, v roce 1979 jsou jeho ostatky převezeny do rodné Poličky.