Nový esej Jakuba Hrůši a houslový koncert č. 1 po 50 letech v Chicagu

Chicago Symphony Orchestra pod taktovkou Jakuba Hrůši provedl ve dnech 14. - 16. března 2024 Martinů Houslový koncert č. 1. Sólo na housle si přijel zahrát Josef Špaček, špičkový houslista ( v letech 2011 - 2020 koncertní mistr České filharmonie, nyní zůstal hostujícím koncertním mistrem a uměleckým partnerem tohoto českého tělesa a věnuje se sólové dráze i komorní hře).

Zde si můžete prohlédnout Fotografie z koncertu

Při své návštěvě Chicaga se oba čeští umělci vydali navštívit Moldenhauerovu sbírku v Northwestern University v Evanstonu poblíž Chicaga, kde si s velkým nadšením prohlédli autograf Martinů koncertu č. 1, který je zde uložen.

Přinášíme  Vám reportáž z této návštěvy, kterou přímo pro Vás napsal Jakub Hrůša:
 

MALÁ VZPOMÍNKA NA CHICAGO, PEPU ŠPAČKA A MARTINŮ

Jednou za čas se přihodí, že se člověk ocitne v neobyčejně šťastné a neopakovatelné konstelaci okolností. Všichni se snažíme, aby se nám pokud možno podařilo kloubit pracovně smysluplné aktivity s osobní naplněností. Ledaco z toho, jak to jen jde, plánujeme, pak je ovšem skutečnost začasté – nebo snad úplně vždy – trochu nebo podstatně jiná.

Jsem nadšený, že má nejnovější zkušenost s Chicago Symphony Orchestra, dva týdny strávené v tomto větrném městě Ameriky, se zapíše mezi ty pozoruhodně povedené chvíle mého života.

Odlétal jsem do Chicaga tak trochu ke starým známým. V místním věhlasném symfonickém orchestru jsem účinkoval už třikrát, vždy v krásných souvislostech, minulý podzim jsem v tomto městě strávil vícero týdnů přípravami a prováděním Janáčkovy Její pastorkyně. Letos jsme se s Chicago Symphony setkali hned u dvou zajímavých programů v sedmi koncertech ve dvou týdnech, jejichž ústředním skladatelem byl slavný Richard Strauss, obklopený smělými výboji středoevropských, nečeských pozdějších kolegů Lutosławského a Bartóka a doplněný koncertantními skladbami Felixe Mendelssohna Bartholdyho a Bohuslava Martinů. A právě k tomu poslednímu teď pár řádků.

Když před několika lety v Chicagu zareagovali kladně na mou entuziastickou výzvu, aby pro koncertní projekt angažovali mého skvělého přítele a kolegu Josefa Špačka, strhla se následně debata o programu. Uvažovalo se o Sukově Fantazii pro housle. Pepa se však protinávrhem s mou podporou zasadil za Bohuslava Martinů, mimochodem Sukova žáka. Věděl totiž stejně dobře jako já, že Martinů První houslový koncert, dílo, které jsme předtím shodou okolností také oba nahráli, každý však s jiným partnerem, byl celosvětově premiérován právě v Chicagu. V roce 1973 nově objevenou partituru toho svěžího díla přednesli Josef Suk a tehdejší šéf orchestru sir Georg Solti. Bylo to 40 let poté, co Martinů skladbu napsal. Dnes, po 50 letech od premiéry (a od té doby se kompozice v Chicagu koncertně neopakovala) se tak opět podařilo, že se tento jiskrný neoklasicistní Martinů v místní symfonické síni znovu rozezněl. Rovnou prozrazuji, že veleúspěšně – stalo se přesně to, co tak na podobných situacích miluji: publikum bylo kromě úcty a obdivu k našemu virtuosovi v šoku, proč se tak hodnotná a zábavná skladba nehraje pravidelněji. Při vší úctě k Mendelssohnovi, jehož Houslový koncert hrál Gil Shaham v mém prvním chicagském týdnu, a k jiným podobným tvůrcům si všichni v duchu přejeme, abychom byli přece jen častěji svědky podnětných objevů kvalitní hudby, která není nadužívána. Josefův debut s Chicago Symphony byl tak přímo ideální a učinil spoustu lidí šťastnými, mě na prvním místě. 

Ale ačkoli už o tomto všem píšu velmi rád, podstatné je další úžasné sdělení, další radost, další objev. Autograf zmíněného Martinů díla se nachází na Northwestern University v Evanstonu poblíž Chicaga. Anabáze, jejímž během se tam dostal, by byla na delší vyprávění, avšak už sám fakt, že se na věc při této příležitosti můžeme podívat, byla pro nás senzační zprávou. Bylo mimořádně cenné a téměř rozechvívající, když jsme mohli s Pepou a dalšími kolegy orchestru na univerzitu zajet a rukopis si prolistovat (je v tom vždy kus nádherného sentimentu, když se dotýkáte zrovna těch listin, na které autor vypsal své geniální nápady a jež jsou svědectvím úžasného řemeslného umu obdivovaného mistra). Naše chvíle nad Martinů rukopisem v tomto nebyla jiná, navíc v ušlechtilém univerzitním prostředí, které nás kromě báječné profesionální vybavenosti okouzlovalo též svou starosvětskou, byť v retro stylu tvořenou až „harrypotterovskou“ vizáží. Chtělo se nám všem ve škole ještě déle setrvat – nebo se snad dokonce do takové školy, aspoň na čas, vrátit. Když jsme však nad to vše dolistovali až na samý závěr Martinů autografu, objevili jsme k svému velkému překvapení a nadšení alternativní závěr tohoto díla! Nedovedu přesně popsat vzrušující energii takové chvíle. Bylo samozřejmě příliš pozdě na to, abychom jakkoli aktivně jako hudebníci tento náš nález třeba ještě ve zkouškách s orchestrem pojali, ale objev je to opravdu vysoce cenný, obzvláště stojí-li před námi zároveň také ambiciózní plán vydání Martinů houslových koncertů v nové kritické edici. Je prostě úžasné být u toho, když se naše znalost světového umění obohatí o jeden další střípek poznání. 

Nemohu se dočkat, až uslyším, živě nebo na nahrávce (nebo snad dokonce pod svýma rukama), provedení tohoto alternativního závěru koncertu, který mám tolik rád a který tak skvěle funguje u publika různých zemí a nátur, a budu si vždycky s povděkem pamatovat, že jsem byl u toho, když jsme tento závěr společně s Josefem Špačkem objevili. Na takové chvíle se nezapomíná. Rád s Vámi teď tuhle vzpomínku sdílím. 

Další informace

Víte, že Jakub Hrůša napsal knihu esejů o Bohuslavu Martinů? Publikaci vydal Institut Bohuslava Martinů a je možné ji zakoupit ZDE