Petr Nouzovský: Do Martinů jsem se zamiloval

Nový hudební web KlasikaPlus přináší obsáhlý rozhovor s Petrem Nouzovským. Český violoncellista byl na začátku letošního roku spolu s Plzeňskou filharmonií a dirigentem Tomášem Braunerem oceněn za album s kompletním dílem Martinů pro violoncello a orchestr, které odborná porota Classic Prague Awards označila jako album roku. Nyní nahrál i Martinů violoncellové sonáty s klavíristou Gérardem Wyssem pro label ArcoDiva a k této příležitosti poskytl rozhovor, ve kterém popisuje svůj vztah k Martinů, názor na interpretaci jeho děl nebo stále přetrvávající předsudky k jeho hudbě.

Veronika Paroulková (KlasikaPlus): Jak Vás tato orchestrální zkušenost posunula ve vnímání Martinů a zároveň k tomu, co máte teď čerstvě za sebou, tedy k nahrávání kompletu jeho sonát s legendou komorního klavíru, Gerardem Wyssem?

Petr Nouzovský: To je naprosto logická otázka a je nabíledni. Měl jsem chuť ve vhledu do díla Bohuslava Martinů pokračovat. Po nějakém uvažování jsem dospěl k názoru, že bych vlastně hrozně rád poskytl svůj ohled na to, jak by se jeho sonáty mohly hrát. Myslím si, že Martinů opravdu hrozně moc dlužíme. Myslím si, že nejsme odborníci na Janáčka, na Dvořáka ani na Martinů. A dokonce si myslím, že čeští interpreti mohou Martinů i škodit. Když se podíváte na partituru jakékoliv jeho skladby, může působit technicistně, až matematicky. A to je obrovská škoda. Jeden z mých kantorů, který mi dal v životě hrozně moc, Jan Páleníček – syn Josefa Páleníčka, který s Martinů spolupracoval na komponování některých děl – mi kolikrát vyprávěl otcovy příběhy a to že má doma Martinů metronom, který funguje špatně. A tím argumentoval v mnoha debatách, když někdo z muzikantů tvrdil, že Martinů tam přeci napsal čtvrtku 85, tak my musíme hrát 85. Na to vždy pan profesor říkával: Přátelé, já mám doma Martinů metronom, jde špatně, nechceme tedy raději poslouchat hlas té hudby? Nechceme zjišťovat, co nám ta hudba říká?

"Udělat komplet Martinů není jenom tak. Takže jsem začal studovat, sehnal jsem si všechny nahrávky koncertů, co existují, a do Martinů jsem se zamiloval." Petr Nouzovský

Martinů nebyl zas až tak pečlivý, jak se říká. Byl velmi introvertní… Před nahráváním jsem měl sraz s Alešem Březinou, muzikologem a ředitelem Institutu Bohuslava Martinů a povídali jsme hodiny o tom, jak sonáty interpretovat. Dívali jsme se i do archivu, ale nevyčetli jsme nic zas až tak zajímavého, co by nebylo v notách. Tak jsem se zeptal: Aleši, co by nám řekl přímo Bohuslav Martinů na otázku, jak jeho sonáty hrát? A Aleš odpověděl: Víš, on by řekl asi něco v tom duchu jako: Mně se líbí, jak hraješ na cello, hraj to, jak chceš. Ale ne proto, že by mu to bylo jedno! Ale proto, že vždy spolupracoval se špičkovými umělci, kterým věřil. Ve violoncelle to byl třeba Frank Rybka nebo legendární Pierre Fournier a Martinů věděl, že když jim předloží to svoje dílo, návrh toho díla, že oni to dotvoří tak, jak má vypadat. Proto možná jeho partitura není vždy až tak obsáhlá a chybějí tam informace, na které jsme zvyklí třeba u Debussyho nebo u Beethovena, u německých autorů obecně. Třeba v Sonata da Camera jsou v cellovém partu třístránkové plochy ve forte, což je podle mého názoru úplný nesmysl! Ta hudba přeci mluví za vše a my nemůžeme interpretovat tři strany bez změny dynamiky. Myslím, že je velmi důležité poslouchat vnitřní hlas té hudby.

Celý rozhovor s Petrem Nouzovským si můžete přečíst na webu Klasika Plus.

Petr Nouzovský vystoupí s jedním z nejslavnějších děl Martinů pro violoncello a orchestr na festivalu Dny Bohuslava Martinů v Praze. S Plzeňskou filharmonií pod vedením dirigenta Tomáše Braunera provede 12. prosince Koncert pro violoncello a orchestr č. 1. Lístky na koncerty festivalu můžete kupovat v síti GoOut.