Na prvním koncertu Dnů Bohuslava Martinů oslaví Hudba Hradní stráže 100 let Československa

Sto let od vzniku Československa oslaví Hudba Hradní stráže a Policie ČR v neděli 18. listopadu skladbami českých autorů a skladatelů s českými kořeny. Ve Španělském sále Pražského hradu se orchestr pod vedením Václava Blahunka, Pražský filharmonický sbor (sbormistr Lukáš Vasilek) a barytonista Ivan Kusnjer představí ve skladbách Bohuslava Martinů, Karla Husy, Josefa Suka, Evžena Zámečníka nebo Adama Klemense. Zazní také premiéra orchestrální kompozice Aleše Pavlorka a v evropské premiéře i skladba Jacoba Beránka. Koncert proběhne v rámci letošního 24. ročníku festivalu Dny Bohuslava Martinů. Více informací zde.

Slovo k programu
Petr Veber

Josef Suk po celý aktivní život usedal k pultu druhých houslí v Českém kvartetu, založeném spolužáky roku 1892. Byl ovšem současně spolu s Vítězslavem Novákem v kompoziční třídě na pražské konzervatoři nejvýraznějším žákem Antonína Dvořáka. Později však Sukovy vrcholné skladby začaly postupovat k přemítavé básnivosti, meditativnosti i osobité expresivnosti. Vnímat zralého tvůrce smuteční symfonie Asrael nebo symfonické básně Zrání jako pouhého pokračovatele ve Dvořákově stylu by proto bylo zjednodušující. Památné je premiérové provedení Sukova Zrání Českou filharmonií ve dnech kolem 28. října 1918. A z let války a jejího konce pochází i volný třídílný vlastenecký cyklus. První byla Meditace na staročeský chorál Svatý Václave, kterou Suk napsal pro potřeby kvarteta. Snažil se o vyvážení rakousko-uherské hymny, jejíž povinné zařazování do koncertních programů hrozilo. Druhou položkou trilogie byla symfonická tryzna Legenda o mrtvých vítězích, věnovaná památce československých legionářů, jejichž existence a výsledky tehdy výrazně pomohly při vyjednáváních vedoucích k uznání samostatného Československa. Třetí položkou byl pak pochod V nový život, komponovaný pro Sokoly - tělovýchovnou organizaci mající od poloviny 19. století za cíl fyzický a morální růst českého národa, ať už v duchu apolitickém, nebo ve službách české nacionální emancipace. Česká obec sokolská však přijala výbojně znějící skladbu za svůj slavnostní pochod až po skladatelově smrti. Úvodní část s fanfárami zaznívala za války v rozhlasovém vysílání exilové vlády prostřednictvím BBC.

Evžen Zámečník po léta působil jako houslista v brněnských orchestrech, ale vystudoval také skladbu. Do širšího povědomí vstoupil v 80. letech jako zakladatel, umělecký vedoucí a dirigent souboru Brno Brass Band, tvořeného desítkou hráčů na žesťové nástroje, doplněné bicími. V letech 1994 až 2002 byl ředitelem brněnské konzervatoře a dirigentem jejího studentského dechového orchestru. Zámečníkův kompoziční styl byl blízký neoklasicismu, z jeho hudby většinou vyzařuje radost z muzicírování. Díla psaná přímo pro BBB jsou většinou optimistická a humorná, často zasahují do recese. Podobné hravé ladění má jeho opera Fraška o kádi i pozdější dětské opery Ferda Mravenec a Brouk Pytlík. V rámci festivalu Pražské jaro měl v roce 2000 premiéru Zámečníkův muzikál Rychlé šípy. Variace a fuga pro T.G.M. jsou kompozicí z počátku 90. let; jejím základem je Masarykova oblíbená lidová píseň Ach synku, synku.

Bohuslav Martinů, poličský houslista a výpomocný hráč České filharmonie, byl krátce žákem Josefa Suka. Mnohem víc si však ve 20. letech odnesl z kontaktů s pařížským hudebním děním a z podnětů, které tam nasával, ať už souvisely s neoklasicismem, se surrealismem, nebo s jazzem. Během 30. let postupně dospěl k pozoruhodné syntéze vlivů z moderní i staré hudby, okořeněné folklórem své vlasti a starými lidovými divadelními projevy různých evropských zemí. Vytvořil si hudební řeč lyrickou i dramaticky naléhavou, říkadlově lapidární, vyznačující se skvělou instrumentací a svěží invencí, ale také myšlenkovou hloubkou a humanistickým patosem. Skladatel se zachránil před nacisty útěkem z okupované Francie do Spojených států, kde se stal uznávanou osobností hudebního života. Jeho hudba, čím dál víc rozpoznatelná na první poslech, se také stále víc vymezovala vůči poválečné avantgardě. Třebaže nakonec žil i v Evropě, domů už se nepodíval. V návratu mu bránil zejména neblahý politický vývoj ve vlasti. Polní mše je typickým plodem atmosféry z počátku války. Martinů, žijící v Paříži, ji v roce 1939 zamýšlel velmi konkrétně pro dirigenta Viléma Tauského, který vedl hudebníky ve vznikajících českých vojenských jednotkách. Ty se však nakonec z Francie musely přesunout do Británie a skladba zůstala neprovedena až do roku 1946, kdy se jí v Praze ujal Rafael Kubelík. Polní mše s texty Jiřího Muchy je pozoruhodně koncipována jako manifestační modlitba za vlast i jako motivační posila vojáků, jako vyjádření privátních obav i odhodlání. Dosahuje jedinečného účinku zvukem mužského sboru a použitými doprovodnými nástroji – žesti, bicími, klavírem a harmoniem.     

Američan Jacob Beranek je studentem kompozice a klavíristou, který má vzhledem ke svým kořenům úzký vztah k české hudbě. Jeho předkové přišli do Ameriky v roce 1891. V současnosti je posluchačem Vanderbilt University’s Blair School of Music ve státě Tennessee a rezidenčním autorem festivalu Midsummer’s Music v rodném Wisconsinu na severovýchodě USA. Má za sebou úspěchy v národních skladatelských soutěžích, studoval na Talis Festival & Academy v Saas-Fee ve Švýcarsku a už dvakrát byl na studijní návštěvě v Čechách. Jednou z jeho posledních skladeb je Partita melodica pro anglický roh a smyčce, premiérovaná v USA letos v létě. Skladba s názvem Památník (Memorial), která má nyní v Praze evropskou premiéru, zazněla poprvé v podání orchestru Symphony Band na Wisconsinské univerzitě v River Falls letos na jaře. Autor ji věnoval třem výročím – sto letům od vzniku Československa, půlstoletí od srpnové okupace a 25 letům České republiky. 

Srpnová okupace vojsky Varšavské smlouvy před padesáti lety, násilně ukončující několikaměsíční reformní období takzvaného československého pražského jara a mařící naděje lidí na částečné uvolnění režimního tlaku, vzbudila celosvětovou pozornost. Zareagoval i Karel Husa, v té době už druhé desetiletí hudební pedagog a dirigent na prestižní Cornell University v Ithace ve státě New York. Hudba pro Prahu vznikla nejprve pro univerzitní dechový symfonický orchestr. Její závažný a emotivní protestní náboj zaujal hudebníky a publikum natolik, že se skladba, a to i díky existenci řady takových těles v USA, během let dočkala v této verzi mnoha tisíc provedení. Záhy autor připravil i obvyklou symfonickou podobu. Husa prožil většinu života v cizině. V roce 1946 odešel po absolvování pražské konzervatoře studovat na základě stipendia do Paříže, ale po komunistickém puči se rozhodl, že se domů nevrátí. Od roku 1954 působil ve Spojených státech, kde se zařadil mezi úspěšné a hrané autory. Psal komorní i symfonické skladby, za 3. smyčcový kvartet obdržel Pulitzerovu cenu, zaujal vokálně-instrumentální kompozicí Apoteóza této Země, vyznívající jako varování před zničením planety. Hudba pro Prahu 1968 drsným, ale srozumitelným hudebním jazykem naléhavě vypovídá o beznaději, neklidu a vzdoru a s patosem nadějně cituje husitský chorál. 

Adam Klemens je vyhledávaným studiovým dirigentem a aranžérem projektů souvisejících s filmovou hudbou. S Českým národním symfonickým orchestrem a s dalšími subjekty pravidelně nahrává hudbu pro produkce z USA, Austrálie, Japonska, Kanady, Jižní Koreje a z řady evropských zemí. Skladbu Windy Music napsal pro symfonický dechový orchestr Floridské státní univerzity v Tallahassee. V roce 1995 se účastnil tamní premiéry. 

Skladba Trnitou cestou ke hvězdám Aleše Pavlorka měla premiéru letos zjara ve Zlíně, kde je tento zkušený autor klarinetistou ve Filharmonii Bohuslava Martinů. Pavlorek je aktivní hudebník, který komponuje srozumitelně, působivě, ale nikoli podbízivě. Má zkušenosti s aranžováním populární hudby do symfonické podoby. V uplynulých letech na sebe upozornil zejména Koncertem pro basklarinet a orchestr, předehrou Radegast a Koncertem pro trombon.

Petr Veber