Sinfonietta La Jolla České filharmonie a Tomáše Braunera v recenzích

Mezi 14. a 16. březnem se pražské publikum těšilo na koncerty houslisty Jiřího Vodičky, České filharmonie a amerického dirigenta Davida Robertsona. Ten ale nakonec vystoupení musel zrušit, a tak za něj zaskočil Tomáš Brauner, který však nazkoušel program v původní podobě. Posluchači tak nebyli ochuzeni o Koncert pro housle a orchestr č. 2 Sergeje Prokofjeva, Concerto Es dur Dumbarton Oaks Igora Stravinského, Symfonii č. 22 “Filozof” Josepha Haydna, ani o Sinfoniettu La Jolla pro klavír a komorní orchestr, H 328 Bohuslava Martinů.

Sinfonietta La Jolla pro klavír a orchestr pochází z roku 1950, kdy ji Bohuslav Martinů napsal pro Hudební spolek La Jolla blízko mexických hranic. Česká filharmonie ji záměrně zařadila za dílo Josepha Haydna, a to nejen proto, že se v ní Martinů naposledy navrací k neoklasicismu, ale i proto, že je v ní zřetelně cítit Haydnův vliv. Na proběhlém pražském provedení této slavné Martinů skladby byli přítomni také spolupracovníci hudebních webů KlasikaPlus.cz, Harmonie a Opera Plus, ze kterých přinášíme jejich recenze.

Česká filharmonie: Braunerův debut a sólo pro Jiřího Vodičku / Alena Sojková - KlasikaPlus.cz

“[Tomáš Brauner] hráče inspiroval ke kouzlení s barvami, vzrušení i tlumenosti, dynamickým přechodům na malých plochách i kultivovanému zvuku ve fortissimech. Samozřejmě, Česká filharmonie „umí“ Martinů z dob spolupráce s Jiřím Bělohlávkem, ale to nijak nesnižuje práci Tomáše Braunera. Nutné je i pochválit výtečné sólo klarinetu a flétny a pochopitelně výtečnou hru klavíristy Daniela Wiesnera, jehož nástroj má v této skladbě důležitou roli.” 

V hudbě život Čechů! Skvělý Jiří Vodička a Česká filharmonie / Anna Šerých - OperaPlus

“Daniel Wiesner je pro interpretaci tohoto klavírního partu ideální, energický, precizní a přednáší svůj part bez zavádějící okázalosti. Vstupní svižné Poco allegro je natolik kompaktní, že by vydalo na samostatnou skladbu, dikce pomalé věty s náznaky lyrismu dávají vděčné pasáže tichým smyčcům, klavíru a klarinetu, závěrečné Allegro hýří nápady a muzikantskou rozšafností a právě taková radostnost zněla.”

Dramaturgická perla České filharmonie / Martin Jemelka - Harmonie

“Zdaleka ne všechny Martinů kompozice mají filharmonikové v malíčku jako například Pátou symfonii, která v lednu zaujala v přesvědčivé interpretaci Jakuba Hrůši. Inu, Martinů je občas oříškem i pro orchestry z první ligy.”