AKTUALITY

28
ÚT
KVĚTEN 2019


Za Paulem Sacherem. Od úmrtí Martinů přítele uplynulo 20 let

V neděli 26. května 2019 si připomínáme 20 let od úmrtí významného švýcarského dirigenta a mecenáše Paula Sachera, díky kterému vznikla Martinů vrcholná díla, jako jsou například Dvojkoncert pro dva smyčcové orchestry, klavír a tympány nebo Epos o Gilgamešovi. S Martinů je pojilo také blízké přátelství, český skladatel strávil poslední dva roky svého života u manželů Sacherových na Schönenbergu. K této příležitosti zveřejňujeme vzpomínku ředitele Institutu B. Martinů Aleše Březiny na tuto osobnost 20. století.

Paul Sacher

Za Paulem Sacherem (28.4. 1906 – 26.5. 1999)
Aleš Březina

Zemřela legenda hudby 20. století, dirigent a mecenáš Paul Sacher. Celý svůj život prožil v neutrálním Švýcarsku, od sňatku s Majou Stehlin, vdovou po většinovém akcionáři chemického koncernu Hoffmann La Roche, jako jeden z nejzámožnějších obyvatel zeměkoule. Švýcarská stabilita, osobní bohatství a cílevědomost spojená s talentem byly základní předpoklady jeho neuvěřitelné kariéry, během níž výrazně přispěl k proměně chápání tzv. staré hudby i hudby své doby. Věren svému krédu “bohatství je závazek” nabídl Sacher možnost uplatnění skladatelům několika generací. Objednával u nich nové kompozice, za které jim dobře zaplatil. Některým z nich umožnil ničím nerušený tvůrčí pobyt, ať už na krásné usedlosti na Schönenbergu poblíž Basileje, nebo na letním domě v bernských Alpách. Hotovou skladbu nastudoval se svým orchestrem, zařadil ji na program abonentního koncertu a předložil ji k posouzení zkušenému publiku, které si za léta svého působení vychoval. 

Nelze zdaleka vyjmenovat všechno, co Paul Sacher vykonal, dokonce není možné zmínit ani vše podstatné z jeho aktivit, aby se pod záplavou faktů a dat neztratila jeho výjimečná osobnost. Byl si vědom svých schopností a možností a bezezbytku jich využil. Spojoval v sobě disciplínu s intuicí – věděl u koho a kdy má nové skladby objednávat, každé z nich poskytl patřičný prostor. Sám se dožil takřka sta let, ale životní data skladatelů, od kterých objednával nové kompozice, zasahují do minulosti ještě hlouběji: vzpomeňme například na Metamorfózy pro 23 smyčcových nástrojů z roku 1945, nejlepší pozdní dílo Richarda Strausse, narozeného v roce 1864. 

Paul Sacher

Ve svých 20 letech založil Paul Sacher Basilejský komorní orchestr, těleso, kterému i přes četná pozvání na pohostinská vystoupení s renomovanými zahraničními orchestry zůstal věrný po celý život. Ke 20. výročí vzniku svého orchestru objednal tři nové skladby a na slavnostním koncertu je premiéroval: byla to 4. Symfonie Arthura Honeggera, Concerto in Re Igora Stravinského a Toccata e due canzoni Bohuslava Martinů. Všechny tři patří nejen k tomu nejlepšímu, co jejich tvůrci napsali, ale vešly do zlatého fondu hudby 20. století. Tu obohatil Sacher svými zacílenými objednávkami o takřka dvě stovky skladeb významných soudobých skladatelů: Bély Bartóka (Koncert pro smyčce, celestu a bicí, Divertimento pro smyčce a Sonátu pro dva klavíry a bicí), Igora Stravinského, Arthura Honeggera, Bohuslava Martinů, Paula Hindemitha, Ernsta Křenka, a celé řady dalších. 

Vedle Basilejského komorního orchestru založil Paul Sacher též Basilejský komorní sbor, od 40. let vedl Collegium musicum Zürich, spoluzaložil a po dlouhou dobu i financoval Scholu cantorum Basiliensis, zabývající se bádáním o předklasické hudbě a její interpretací, byl prezidentem Schweizerischer Tonkünstlerverein, v 60. letech vedl Musikakademie Basel. Nesmrtelnost, která však rozhodně nebyla hnacím motorem jeho neúnavných aktivit, si získal založením nadace Paul Sacher Stiftung. Této instituci odkázal všechny dokumenty o svých aktivitách, zejména originální partitury a korespondenci, a cílevědomým získáváním nových manuskriptů (mj. takřka kompletní pozůstalost Igora Stravinského a Antona von Weberna) z ní udělal nejvýznamnější badatelské centrum, zabývající se hudbou 20. století.

Paul Sacher

Samostatnou a pro nás obzvláště zajímavou kapitolou bylo Sacherovo blízké osobní přátelství s Bohuslavem Martinů, ze kterého vzešlo pět významných děl českého tvůrce – Koncert pro dva smyčcové orchestry, klavír a tympányConcerto da camera pro housle, klavír a orchestr, již zmíněná Toccata e due canzoniSinfonia concertante č. 2Epos o Gilgamešovi. V jednom osobním rozhovoru mi Paul Sacher řekl, že vedle obdivu k jeho hudbě byla jedním z ústředních motivů jeho lásky k Martinů touha pomáhat tomuto géniovi a ochraňovat jej. Tu prý nebylo možno pociťovat ke skladatelům tak praktickým, jako byli Béla Bartók nebo Igor Stravinský. A opravdu, od chvíle, kdy se Sacher s Martinů spřátelili, tedy od roku 1938, ve kterém vznikl zmíněný Dvojkoncert pro dva smyčcové orchestry, klavír a tympány, mu švýcarský mecenáš pomohl všude kde to bylo nutné: zaplatil jemu i jeho ženě Charlottě lístky na loď, která je v roce 1941 odvezla do USA, objednával u něj skladby v těžkých dobách (Concerto da cameravzniklo krátce po skladatelově emigraci do USA, naprostou změnou životního stylu dezorientovanému skladateli Sacherova zakázka poskytla pevný bod a umožnila mu soustředit se opět na komponování). Po celou dobu 2. světové války zprostředkovával Sacher písemný styk Bohuslava Martinů s jeho rodinou v Poličce, po válce začal jeho hudbu opět propagovat jako dirigent v celé Evropě, atd. A když skladatel na konci 50. let pochopil, že jeho exil není věcí dočasnou, jak neustále doufal, nýbrž doživotní, byli to opět Paul a Maja Sacherovi, kteří nabídli pomoc: po premiéře Eposu o Gilgamešovi v roce 1958 jej požádali, aby se i s manželkou nastěhoval k nim na Schönenberg. Zde Martinů v posledních dvou letech svého života využíval bohatou a vybranou Sacherovu knihovnu (objevil v ní mj. partitury Monteverdiho oper, ale také díla Purcellova, aj.), a především naprosto nerušeně komponoval. V jednom ze svých dopisů Martinů označil Schönenberg za “místo, kde se člověk cítí vždy šťastný”. Záměrně končím tuto malou vzpomínku připomenutím lidských kvalit Paula Sachera, jedné z největších osobností 20. století.