Bohuslav Martinů a Československo na Vltavě

V úterý 26. listopadu vystoupí na Českém rozhlase Vltava ředitel Institutu Bohuslava Martinů Aleš Březina, který pro pořad Akademie připravil téma vztahu Československa a jeho institucí k Bohuslavu Martinů pod názvem „Nu, člověk nemůže býti pořád veselý!“, Československé státní ceny a tvůrčí stipendia pro Bohuslava Martinů. Pořad bude vysílán od 21:15.

Vztah Bohuslava Martinů k Československu, které opustil v roce 1923 a nikdy se do něj natrvalo nevrátil, byl plný protikladů. Zatímco instituce jako Ministerstvo zahraničních věcí, Kancelář prezidenta republiky, Československá akademie věd a další mu dlouhodobě poskytovaly finanční podporu, české (zejména pražské) hudební kruhy se k jeho tvorbě a jejím stylistickým východiskům stavěly převážně odmítavě.

Z finančních důvodů přihlašoval skladatel svá díla pravidelně do českých kompozičních soutěží, ve kterých získával nejrůznější ceny. Ve většině těchto soutěží však hlavní ceny dostávali tehdejší čelní protagonisté pražského hudebního života. Martinů v nich byl přímo predestinován pro roli outsidera, jednak kvůli své umělecké orientaci na hudbu autorů žijících a tvořících ve Francii, na které většina českých skladatelů pohlížela se značným despektem, jednak na základě své poskrovné přítomnosti v Československu (nebyl ani členem žádného vlivného českého hudebního spolku). Proto mu byl opakovaně znemožněn návrat do Československa v době, kdy o něj opravdu usiloval, tedy nejprve v letech 1935-1939 odmítnutím skladatelovy kandidatury na místo profesora kompozice na Konzervatoři v Praze a po roce 1945 zablokováním původně slibně se rozvíjející možnost jeho nástupu na nově založenou Akademii múzických umění.  Po roce 1948 byl skladatelův návrat nežádoucí a jeho tvorba načas zcela zmizela z koncertního života v tehdejším socialistickém Československu, aby se do něj v okleštěné podobě začala vracet až od poloviny 50. let 20. století a v úplnosti až po převratu v roce 1989.