Prof. Ivan Štraus jubilantem

Profesor Ivan Štraus, významný český houslista, pedagog a emeritní předseda Správní rady Nadace Bohuslava Martinů oslavil 13. února 2022 své 85. narozeniny. Správní a Dozorčí rada NBM blahopřejí k životnímu jubileu:

„Vážený pane profesore, milý Ivane,

přejeme Ti k Tvému významnému životnímu jubileu především mnoho zdraví a spokojenosti v rodinném kruhu a ještě dlouhá léta mezi svými žáky.

Vzpomínáme na Tvé působení v Nadaci Bohuslava Martinů od jejího samotného počátku, stejně jako na hluboký vklad a zásluhu, kterou máš v pozitivním přístupu společnosti k odkazu našeho skladatele.

Důvěřovala Ti paní Charlotte Martinů, které ses přátelsky věnoval za jejího života. Také díky Tobě rozhodla u nás o zřízení fondu, jenž už tolik let pomáhá nejen dílu Bohuslava Martinů, ale rovněž kultuře a umění v naší zemi.

V neposlední řadě Ti děkujeme za spolupráci a péči, kterou neustále dáváš houslovému repertoáru skladatele.“

Odpověď prof. Ivana Štrause:

"Milé kolegyně a kolegové ze správní rady,

Srdečně děkuji za krásné blahopřání k mému výročí. Bylo tentokrát dramatičtější než normálně, až do poslední chvíle nebylo jasné, zda se koncert uskuteční. Je darem mého šťastného Osudu, že neonemocněl nikdo z účinkujících ani z publika (tedy pokud vím).

Posluchači mohli shlédnout několik vrcholků interpretačního  mistrovství, které jsem vyprovodil na jejich vlastní cesty. Byl mezi nimi i (tehdejší) student, který se zapsal do martinůovských análů premiérou orchestrální verze České rapsodie, Roman Patočka. Od toho roku 2001 táhne vítězně s komorními soubory světem a je dnes i uznávaným sólistou.

Všichni účinkující za sebou mají významný podíl na českém koncertním životě. Ten nejmladší, Daniel Matejča, už také umí Českou rapsodii a uplatňuje ji všude, kde to jde. Teď by ji měl hrát na online koncertě u příležitosti předsednictví ČR Evropské unii na začátku července. Začal už také studovat 1. sonátu, ale kvůli jiným, aktuálnějším projektům jsme ji zatím odložili. Snad se podaří, aby konečně vyšla opravená verze tiskem, jsme s Madame Klingenberg velmi blízko závěru naší společné práce po 16 letech.

Na konci ledna provedla moje studentka Anna Masojídková v rámci svých absolventských koncertů s Olomouckou filharmonií Concerto da camera, jednu z nejobtížnějších skladeb BM. Musela se hlavně poprat se složitými rytmickými strukturami autorovy fantazie. Myslím, že i publikum bylo spokojeno, šla se třikrát děkovat.

Díky stálému kontaktu s hudbou Bohuslava Martinů vnikám do jeho světa stále hlouběji a čím dál víc obdivuji rozsah jeho hudebnosti i bohatství fantazie. Podle citátu ze sbírky Jiřího Grygara, který pronesl Tony Blair před nedávným časem, „bylo by potřeba, aby vědci byli stejně populární jako sportovci, herci a podnikatelé“. Týká se to nejen vědců, ale i tak hodnotných kulturních osobností jako je Martinů. Jeho problém je stejný, jako problém mnoha významných artefaktů i z jiných oborů umění: k tomu, aby jim člověk porozuměl je potřeba, aby byl v oboru trochu vzdělán, i když není profesionálem. V tomto směru nám zbývá ještě mnoho aktivit. Otvírání studánek bylo svého času protestem proti drsnému režimu. Nyní, když už je Martinů doma jak si přál, je naším úkolem přivádět do domova i jeho hudbu. Mnohé se děje, ale popularity těch ostatních tří ještě nedosahuje. Ejhle, pole zorané jen zčásti.

Přejme si proto vzájemně, abychom mohli i nadále působit tímto směrem. Za svou osobu se snažím.

Doufejme, že brzy nastane možnost zakončit zasedání SR přátelským setkáním, jehož hlavním programem bude Bohouškova oslava za mé přítomnosti.

S přáním pevného zdraví i duševních sil při uskutečňování záměrů Nadace"