Státní filharmonie Košice | Symfonie č. 4

Čtvrtek 5. února 2026, 19:00
Koncertní sál Domu umění, Košice, Slovensko

Alexander MOYZES: Koncert pro housle a orchestr, op. 53
Bohuslav MARTINŮ: Symfonie č. 4, H 305

Státní filharmonie Košice
Ondrej Olos (dirigent)
Milan Paľa (housle)

Koncert s názvem Paľa hraje Moyzesa představí v Košicích dvě výrazná orchestrální díla evropské hudby 20. století. 

Kompoziční jazyk Alexandra Moyzese prošel během jeho tvůrčího období od konce 50. let 20. století pozoruhodnými změnami. Skladatel méně využíval citace a přímé odkazy na lidovou hudbu, i když zůstal v kontaktu se slovenskou tradicí prostřednictvím hudebních a stylistických prvků převzatých z folklóru. Tento autorský přístup, který byl charakteristický již pro jeho rané období, lze nalézt také v jeho Koncertu pro housle a orchestr op. 53 z roku 1958. V něm se Moyzes pokusil modernizovat svůj hudební jazyk, což se odrazilo v transparentní struktuře a rozšířené instrumentaci inspirované Šostakovičem. Navzdory změnám v hudebním stylu je koncert stále zakotven v jasně strukturovaném prostředí skladatele s evolučním vývojem témat v rámci dané formální šablony. Moyzesův jediný houslový koncert je formálně vybroušeným, emocionálně hlubokým dílem, v němž skladatel dokonale uchopil a využil technické a výrazové specifika sólového nástroje.

Podobně jako Brahms začal i Bohuslav Martinů komponovat symfonie až ve zralém věku, kdy už byl známým skladatelem, a to během druhé světové války, kterou strávil v exilu ve Spojených státech. Jeho Symfonie č. 4 byla složena v roce 1945 a kombinuje radostný charakter s pocity člověka na prahu míru. Charakter díla je často přirovnáván ke světu Dvořákových symfonií, ačkoli žádná z Martinů dalších symfonií neopakuje spontánní svěžest a ryzí slovanský temperament, který z tohoto díla vyzařuje.

Symfonii ohlašuje jasný třínotový úvodní motiv a výrazné téma, kterým skladatel dosahuje mladistvé, temperamentní radosti. Taneční část má základ v divokém scherzu s kontrastní lyrickou střední částí. Třetí věta, pomalé Largo, je v ostrém kontrastu, složitě vrstvená, hluboce kontemplativní a meditativní. Závěrečné Poco allegro pak korunuje skladbu svým entusiasmem a vervou, v tanečním a majestátním duchu.

Více informací: https://www.sfk.sk/podujatie/pala-hra-moyzesa