ST
Nadace Bohuslava Martinů debutuje v New Yorku a vrací Sonatinu pro klarinet a klavír domů
„Martinů napsal tuto Sonatinu v New Yorku. Hrát ji tady je pro mě jako vrátit ji domů,“ říká Irvin Venyš.
Koncert připomene jak významné místo měl Martinů v hudebním životě Spojených států 40. a 50. let. Do New Yorku dorazil v březnu 1941 po dramatickém útěku z okupované Francie a Amerika se mu na několik let stala domovem. Vzniklo zde všech šest jeho symfonií, učil na Princetonské univerzitě a na Mannes College of Music a v roce 1952 získal americké občanství. Zásadní roli v americké kariéře sehrál Serge Koussevitzky. S Bostonským symfonickým orchestrem uvedl jeho Concerto grosso, pozval ho vyučovat do Tanglewoodu a objednal u něj První symfonii. Martinů se tak brzy zařadil mezi nejhranější skladatele v zemi. Do New Yorku se vrátil i v polovině 50. let a z tohoto období pochází právě Sonatina H 356, dnes pevná součást klarinetového repertoáru. Spojené státy se svou ženou Charlotte opustil 4. května 1956 natrvalo. Newyorský večer tak připomíná i sedmdesát let od jeho odjezdu.
Těžištěm programu je panelová diskuse Martinů v Americe, která představí pět osudů spojených s Bohuslavem Martinů, tři americké a dva české pohledy na jeho dílo. Moderuje ji muzikolog Christopher H. Gibbs, profesor hudby na Bard College. Promluví Michael Beckerman, děkan The UCLA Herb Alpert School of Music a jeden z předních amerických znalců české hudby, a dirigent Leon Botstein, dlouholetý prezident Bard College. Českou stranu zastoupí muzikolog a skladatel Aleš Březina, ředitel Institutu Bohuslava Martinů, a skladatel a muzikolog Vít Zouhar, předseda správní rady Nadace Bohuslava Martinů a proděkan Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, který vede edici korespondence Bohuslava Martinů.
„Martinů nebyl v Americe hostem, ale jedním z jejích předních skladatelů. Jeho korespondence ukazuje, jak silné vazby ho s touto zemí pojily až do konce života. Ještě v Evropě četl The New York Times a nechával si z New Yorku posílat americký notový papír, na který psal své partitury. Pozorně také sledoval každé americké provedení svých skladeb,“ říká Vít Zouhar.
Sonatina pro klarinet vznikla jako přátelská výpomoc. V lednu 1956 nabídl Martinů pařížskému nakladatelství Alphonse Leduc dvě menší skladby a jejich honorář chtěl přenechat svému příteli a životopisci Miloši Šafránkovi, který se tehdy ocitl ve složité finanční situaci. „A to bych ovšem napsal pro tebe, ne pro ně,“ psal mu 15. ledna. O dva týdny později dodal: „No velkou radost mi tyto dvě komposice nedělají, [...] ale hlavně když ti to pomůže.“ Druhou z obou skladeb se stala Sonatina pro trubku a klavír. Obě vydal Leduc v roce 1957.