NE
Bamberger Symphoniker | Tři madrigaly pro housle a violu
Harmonie, Bamberg, Německo
Felix MENDELSSOHN BARTHOLDY: Smyčcový kvartet č. 2 a moll, op. 13
Bohuslav MARTINŮ: Tři madrigaly pro housle a violu, H 313
Claude DEBUSSY: Smyčcový kvartet g moll, op. 10
Členové Bamberger Symphoniker:
Manon Stassen, Magdalena Kraus (housle)
Paulina Riquelme (viola)
Indrek Leivategija (violoncello)
Program tohoto koncertu otevírá působivá Mendelssohnova hudba. Svůj Smyčcový kvartet op. 13, označovaný pro svou citovou naléhavost až za „dojemně sentimentální“, složil v roce 1827 jako osmnáctiletý mladík, krátce po Beethovenově smrti a v období doslova prostoupeném obdivem k jeho tvorbě. Dílo je poctou skladateli, kterého považoval za svůj vzor. Jak později vzpomínala jeho sestra Fanny: „Myslím, že to pramení z toho, že jsme vyrůstali v posledních letech Beethovenova života a jeho umění jsme vstřebávali opravdu do hloubky.“ Mendelssohn navíc do kvartetu začlenil motiv „Ist es wahr?“ („Je to pravda?“) ze své dříve zkomponované písně Frage (Otázka), čímž vědomě navázal na Beethovenův pozdní Smyčcový kvartet op. 135, jehož závěr nese slavné motto „Muss es sein?“ („Musí to být?“). Mendelssohnovo dílo tak představuje novoromantickou a monumentální odpověď na Beethovenův odkaz.
Poté se program obrací k renesanční hudební formě. Tři madrigaly pro housle a violu Bohuslava Martinů vznikly v roce 1947 během skladatelova amerického exilu a v době, kdy se potýkal s vážnými zdravotními problémy. V této pozoruhodné skladbě se střídá fascinující dialog obou nástrojů s rytmickou energií, ale také intimními a folklórem inspirovanými pasážemi, které odrážejí Martinůovu stesk po rodných Čechách.
Závěr programu patří jedinému Smyčcovému kvartetu Clauda Debussyho. Skladatel jej napsal v roce 1893, kdy se začínal odpoutávat od tradičních vzorů klasicismu a romantismu a hledal vlastní, osobitý hudební jazyk impresionismu. Dílo je sjednoceno charakteristickým leitmotivem s orientálním zabarvením, o němž Debussyho současník Paul Dukas nadšeně napsal: „Melodie se pohybuje, jako by kráčela po nádherně tkaném koberci zázračných barev a vzorů.“