AKTUALITY

31
ÚT
KVĚTEN 2016


Opery "Ariadna" a "Alexander bis" na Guildhall School of Music and Drama

Hned dvě Martinů jednoaktovky budou mít dnes večer premiéru v podání operních zpěváků z londýnské Guildhall School of Music and Drama: Ariadna a Alexandre bis v nastudování dirigenta Timothy Redmonda a v režii Roduly Gaitanou. Opery, z nichž ta druhá zazní ve Velké Británii vůbec poprvé, můžete vidět v Silk Street Theatre kousek od Barbicanu každý večer až do 6. června 2016.

Lyrickou operou o jednom dějství Ariadna (v originále Ariane) z roku 1958 napsal Martinů v období, kdy si podle svých slov potřeboval odpočinout od práce na Řeckých pašijích. Jako předlohy k ní použil divadelní hru svého osvědčeného inspirátora a přítele, francouzského dramatika Georgese Neveuxe ,,Le Voyage de Thésée“ (Pouť Théseova) a po předloze k Juliettě tak podruhé vstoupil do snového světa Neveuxových hrdinů. Martinů, který kdysi začal v zajetí impresionismu, znovu rozehrává v hudbě scény koncentrující bohatství symbolických sdělení. „Věděla jsem, že se ti podobá,“ zpívá Ariadna ve chvíli, kdy Théseus zabije - Mínótaura? Svého dvojníka? Sám sebe? Závěrečné lamento Ariadny je pak strhující výpovědí opuštěné ženy, jeho pravzorem byla nepokrytě Ariadna Monteverdiho. Pěvecká bravura, s níž stojí a padá zejména part Ariadny v této opeře, byla prý podle sdělení skladatelovy ženy spojena s představou umění Marie Callasové. Martinů tuto operu dokončil během jediného měsíce (v době od 13. 5. do 15. 6. 1958). Její premiéry (Gelsenkirchen 1961, Brno 1961) se již nedožil.

Poslechněte si podcast, na kterém hlavní aktéři londýnské produkce popisují přípravy představení.

Jednoaktová opera buffa Alexandre bis z roku 1937 se odehrává v Paříži a je velmi inspirována právě surralistickým hnutím, kterým tehdejší pařížská umělecká komunita velmi žila. Francouzský spisovatel a author předlohy André Wurmser vypráví o počátcích spolupráce s Martinů: „Bylo to koncem roku 1936, kdy mne zavolal Československý kulturní atašé v Paříži: jistý hudebník z jeho země má v úmyslu složit operu buffu u příležitosti Světové výstavy r. 1937 a hledá stručné a rozmarné libreto. Martinů mi pak vyjádřil své velké přání - zhudebnit text, ve kterém by mohl nechat zpívat kočku. Nuže - nic takového jsem bohužel nemohl nabídnout. Nejvýš tak jsem tu měl k dispozici látku, v níž mohl nechat zpívat olejomalbu v pozlaceném rámu. Olejomalba“ - opakoval Martinů - „olejomalba, to by nebylo tak špatné!“. S virtuózní odlehčenou technikou neoklasických postupů se tu rozvíjí situační komika v hudebním ztvárnění postav, jednotlivé výstupy jsou proloženy brilantními recitativy i vkusně uplatněnou mluvenou řečí v dialogu. Že se opera dočkala svého uvedení do života tak poměrně pozdě po svém do­končení, má na svědomí válka. Po premiéře v Mannheimu v březnu 1964 netrvalo dlouho a k Alexandrovi se přihlásili i skladatelovi krajané: 22. května 1964, tedy o pouhých několik týdnů později, uvádí Janáčkova opera v Brně pod taktovkou Václava Noska první české nastudování tohoto sympatického dílka.

---

Ariadna a Alexandre bis

Guildhall School Opera singers 


Timothy Redmond dirigent


Rodula Gaitanou režisérka


Simon Corder osvětlení

Cordelia Chisholm kostýmy

Victoria Newlyn choreografie

31. května 2016 – 6. června 2016 / 19:00 Silk Street Theatre, Guildhall School of Music and Drama, Londýn.

Více informací a vstupenky zde.

 

(text: Guildhall School, Jaroslav Mihule, IBM)