Významný dar pro Centrum Bohuslava Martinů v Poličce

Centrum Bohuslava Martinů v Poličce získalo darem více než 100 originálů dopisů, které si vyměnil Bohuslav Martinů se svým čechoamerickým přítelem Frankem Rybkou, se kterým se seznámil v roce 1941 krátce po svém příjezdu do New Yorku. Až dosud měli badatelé možnost studovat pouze kopie této korespondence, které Rybkův syn James zpřístupnil Institutu Bohuslava Martinů před 10 lety, v CBM v Poličce budou dopisy dostupné i v originálech.

Reportáž České televize o předání zde: http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1097181328-udalosti/217411000101028/obsah/577744-dopisy-bohuslava-martinu

Originály dopisů předal Rybka českému velvyslanci ve Washingtonu panu Hynku Kmoníčkovi poté, co na základě této korespondence vydal v roce 2011 v nakladatelství Scarecrow Press knihu Bohuslav Martinů: The compulsion to compose. Při příležitosti předání dopisů opět publikoval hlavní hypotézu své knihy, že totiž Martinů trpěl zvláštní formou autismu, zvanou Aspergerův syndrom. Sám Rybka, profesí plastický chirurg, přitom přiznává, že jeho důkazy v oblasti, ve které není specialistou, jsou rozporuplné a nejasné.

V reakci na jeho knihu vyšlo několik kritik, které Rybkovi jeho kontroverzní a žádnými vědeckými fakty nepodloženou hypotézu vyvracejí. Například muzikolog Erik Entwistle v prestižním americkém muzikologickém časopisu NOTES (9/2012, s. 93-96,) píše mj., že Aspergerův syndrom je obtížné přisoudit i živému pacientovi. Posmrtně, a ještě navíc jen na základě Martinů introvertní povahy a zvláštních pracovních návyků je to pak naprosto nemožné. Kromě toho prý Rybka vytváří z Aspergerova syndromu leitmotiv knihy, skrz který se snaží popsat veškeré odchylky Martinů chování za každou cenu. 

Hodnota cenného pramene, kterým skladatelova rozsáhlá a mnohovrstevnatá korespondence s jedním ze svých největších přátel bezesporu je, je tím devalvována na úroveň "důkazního materiálu," se kterým je navíc zacházeno značně selektivně a utilitaristicky.  

Nezbývá než doufat, že si česká veřejnost bude více pamatovat tento velkorysý dar F. Jamese Rybky (a jeho sourozenců), než jeho neuváženou spekulaci o skladatelově údajné nemoci.