Graham Melville-Mason oslavil 85 let

Jméno Grahama Melvilla-Masona musí být všem milovníkům české hudby dobře známé. Tento britský vědec, publicista a organizátor hudebního života dlouhá léta vedl britskou Dvořákovu společnost nebo působil jako čestný poradce Pražského jara. Na začátku března oslavil své 85. narozeniny a k této příležitosti se violoncellistka a členka Kvarteta Martinů Jitka Vlašánková zamýšlí nad svým dlouholetým přátelstvím s tímto propagátorem české hudby a díla Bohuslava Martinů. Přejeme vše nejlepší!

Grahamovi Melville-Masonovi bude letos 85 let a já zároveň s ním oslavím 30. výročí našeho přátelství​

Jitka Vlašánková

Na konci svých studií na AMU jsem odjela jako stipendistka Britské rady do Londýna s očekáváním, že se splní mé přání – studovat u věhlasného violoncellisty a pedagoga Williama Pleethe. V kapse jsem měla telefonní číslo, které mi před mým odjezdem dal Oleg Podgorný – tehdy působící v Hudebním informačním středisku. Byl to telefon na Grahama Melville-Masona. Nepamatuji si už, co mne nakonec přimělo překonat obavy a ostych a Grahamovi zavolat. Neměla jsme pro něj žádnou zprávu kromě pozdravů od Olega. Graham ihned pochopil a zhodnotil situaci - děvče, které si jde za svým snem a cílem, ale je vcelku ztracené v tom ohromném Londýně. Od té chvíle se začal odvíjet můj celoživotní vztah k Velké Británii. Graham mne pozval k sobě do typického viktoriánského domu na Muswell Hill. Seznámil mně s vynikajícím pianistou Williamem Howardem. Spolu s ním jsme zahráli na výroční schůzi Dvořák Society a později recitál v jedné Londýnské škole. Brzy na to mi Graham a jeho paní Alex nabídli, abych se k nim přestěhovala. Přijali mne téměř jako dalšího člena rodiny s povinností venčit dalmatinku Sally a privilegiem účastnit se veškerých společenských aktivit domu. U nich jsem se seznámila se spoustou  zajímavých lidí včetně mnoha českých hudebníků, které Masonovi zvali často na večeři, nebo mě Graham přímo vzal na jejich koncert (takto jsem se poznala např. s B. Matouškem a Stamicovým kvartetem ve Wigmore Hall).

Dodnes mám schovanou podepsanou velikou fotografii Jurije Bašmeta. Jeho recitál ve Wigmore Hall, na který mne Graham vzal, mě fascinoval, a nebylo divu, že jsem tehdy neměla daleko k tomu se do Bašmeta zamilovat jakkoliv jsem se to snažila nedat najevo. Asi dva dny po koncertě jsem po snídani přišla do svého pokoje a málem dostala infarkt: z fotografie na zdi na mne hleděl démonický Bašmet. 

Zásadní místa Británie mám navždy spojena s Grahamem a Alex. Brali mě na výlety do Windsoru a sousedního Etonu, Cambridge (k ní nerozlučně patří seznámení s „Bloody Mary“), Bathu a dalších úžasných míst.

Když si položím otázku, co mělo ve výsledku větší vliv na můj další život: zda inspirativní hodiny violoncella u Williama Pleethe nebo to, že jsem poznala Grahama, odpověď je: „Graham“. Zažila jsem jej jako snad žádný jiný český muzikant. Měla jsem možnost pozorovat ho v každodenním životě, poznávat jeho rituály. Jedním z nich bylo žehlení, jež byla jeho velmi oblíbená činnost – mohl při tom odpočívat a zároveň si urovnával myšlenky. Byl také skvělým partnerem své ženě Alex např. při přípravách velkých večeří pro rodinu a přátele, a vůbec se s ní dělil o péči o domácnost.

Grahamův typický jemný smysl pro humor není obyčejným smyslem pro legraci a veselí. Má vždy výraznou pointu a často se projeví tak rafinovaně, že to člověku kolikrát dojde se zpožděním, pokud není dostatečně ve střehu. 

Graham je konzervativní, miluje svoji pravidelnou rutinu a zvyklosti. A má rád, když se něco smysluplnou zvyklostí stane (jeden takový zvyk, který dělá i mě osobně velikou radost, je, že mi už téměř 20 let na každé vánoce posílá plánovací diář s mnoha užitečnými informacemi z hudebního světa). Zároveň je svojí myslí velmi mladistvý, vždy otevřený novým poznatkům a vjemům, miluje objevování. Snad nejvíc si na Grahamovi ale cením, že je člověk, který dokáže naslouchat. Myslím, že to je velká vzácnost. 

Graham také nepřímo ovlivnil můj profesní život. Za to, že jsem v Británii mohla hrát na zhruba dvou až třech stovkách koncertů (bohužel si nevedu statistiku), vděčím Grahamovi a tomu, že mne neváhal představit lidem, kteří se mi pak stali partnery při mých koncertních aktivitách.

Dům Masonových na Muswell Hill se stal mým britským domovem nejen v době studia, ale i při většině mých dalších cest do Londýna.

Asi i díky Grahamovi a Alex je můj pohled na „ostrovní říši“ zcela opačný než jak ji vidí mnoho lidí – počasí je po většinu roku krásné, jídlo je tam výborné a lidé jsou přátelští a srdeční. 

Přeji Grahamovi hodně štěstí a především zdraví! A také hodně koncertů, při kterých zavře partituru hrané skladby, protože její provedení bude tak dokonalé, že on se blaženě zaposlouchá a nechá unášet někam do pomyslných výšin.