Ve věku 85 let zemřel Graham Melville-Mason

V sobotu 2. února ztratila česká hudba a Bohuslav Martinů jednoho ze svých nejvýznamnějších zahraničních propagátorů. Ve věku 85 let zemřel britský vědec, publicista a organizátor hudebního života Graham Melville-Mason, který dlouhá léta vedl britskou Dvořákovu společnost a jenž působil i jako čestný poradce Pražského jara. Jako vzpomínku na něj zveřejňujeme článek Petra Vebera z časopisu Martinů Revue z minulého roku.

Graham Melville-Mason 85
Petr Veber

Moře je tam modré jako jinde, ale na pláži po sobě zanechává černé kousky uhlí. Na severovýchodě Anglie, ne zas až tak moc daleko od skotských hranic, leží městečko Alnwick. Má významnou památku, starobylý obývaný hrad, na kterém se prý točily filmy o Harrym Potterovi. Jen pár mil odtud, kousek od pobřeží Severního moře, se usadil se svou manželkou muzikolog Graham Melville-Mason. Muž, víc než dvě desetiletí patřící nerozlučně k festivalu Pražské jaro, jehož se stal od roku 1990 poradcem a na jehož koncertech ho bylo možné donedávna každý rok potkávat. A k celé české klasické hudbě jako její přítel, znalec, podporovatel a příznivec patří ještě mnohem a mnohem déle. 

Jejích milovníků je v zemi mnoho, ať už jsou to odborníci, nebo nadšenci aktivní v Britské Dvořákově společnosti pro českou a slovenskou hudbu. Graham Melville-Mason však mezi nimi vyčnívá nápadně. Letos tento vědec, publicista a organizátor hudebního života slaví pětaosmdesátiny. Dvořákovu společnost po léta vedl, aby se pak stal jejím patronem a zůstal v ní i nadále činný. Ale znají ho rovněž pořadatelé koncertů a interpreti. Bylo v posledních desetiletích asi málo případů hostování českých sólistů, komorních souborů a dirigentů na britských ostrovech, kdy by právě on nenápadně nestál v pozadí. 

Dvořákova společnost, založená v Roce české hudby 1974 a mající na sedm set členů, pořádá po Británii přednášky, setkání a diskuse s českými hudebníky, pořádá koncerty mladých českých muzikantů studujících v Británii, uděluje českým a slovenským studentům stipendium pro prestižní Mezinárodní letní školu v Dartingtonu, vydává tiskoviny, iniciovala rovněž spolupráci s Národním muzeem směřující k vytvoření mezinárodní databáze zdrojů na téma Dvořák a v neposlední řadě založila fond na rekonstrukci Dvořákovy vily Rusalka ve Vysoké u Příbrami…. Do jejích řad patřil i dirigent Charles Mackerras, Talichův žák, propagátor zejména Janáčkova operního odkazu, ale i hudby dalších Čechů od starých mistrů po Martinů.  

Pro Grahama Melville-Masona začalo vše už v šedesátých letech, kdy učil na univerzitě v Edinburku a působil při tamním mezinárodním hudebním festivalu a zažil tamní první hostování československých umělců. Zájem o českou hudební kulturu pokračoval a rozšiřoval se i v době, kdy byl zaměstnán v Londýně v BBC. Naplno se pak hlavní náplní jeho profesního i osobního života stala česká hudba po roce 1989, v penzi. Věnoval se tvorbě českých klasiků i hlavních soudobých tvůrců, četná přátelství měl a má s českými hudebníky. A tak je jasné, že nebylo snad žádného významného hostování Čechů v Británii, o němž by nevěděl, ani vystoupení britských umělců na Pražském jaru, za nímž by nějak nestál.

Zabýval se a zabývá českou kulturou, jezdil škodovkou a rozumí česky. Než se s manželkou přestěhovali daleko na sever na venkov, tak Grahamovy znalosti češtiny prohluboval při společných procházkách se psem jeho soused v severním Londýně - exilový skladatel a novinář, který po léta vedl československou sekci BBC World Service, jeho vrstevník Karel Janovický. Právě tam, za přízemním oknem typického cihlového řadového rodinného domu, po léta prozrazovala exotický předmět zájmů Mr Masona červená tabulka s nápisem Besední – totiž pravé pražské uliční značení. Cedule kdysi zbyla po osazování malostranských nároží a pražští přátelé ji Grahamovi jako recesi věnovali na památku. Besední ulice, to byla adresa Českého hudebního fondu… 
Nyní v obci, kde žije, sice už ceduli zvenčí vidět není, ale má ji samozřejmě nadále schovanou. A českou sympatii dává najevo méně nápadně, ale pro toho, kdo ví, i tak jasně: číslo domu – tři - označuje typická česká či pražská modrá tabulka. A uvnitř? Kompaktních desek a partitur s díly našich autorů je tam snad stejně tolik jako někde v Národním muzeu…

Právě tam, v pracovně zaplněné odshora dolů notami, vzpomínal Graham před několika lety u rozhlasového mikrofonu: „V mém životě bylo několik důležitých věcí. Ale jedna, spojená s českou a slovenskou hudbou, je klíčová – stipendium, které jsem dostal v roce 1975 k uskutečnění studijních cest. Teprve moje cesty vedly k hlubokému zájmu o hudbu a ke stejně hlubokým osobním přátelstvím. Se známými i s obyčejnými lidmi. A za to jsem moc a moc vděčný, protože to jsou věci, které zásadně obohatily a obohacují můj život. Jsou to důsledky, o kterých jsem nemohl tušit, když jsem začal uvažovat o tom, že bych požádal Churchillův fond o cestovní stipendium. Od prvních okamžiků, kdy jsem se dostal za železnou oponu, to byly především české a slovenské podněty, které mě tak zaujaly, že jsem díky nim navázal tolik různých přátelství. I když už někteří z těch, na něž takto vzpomínám, nejsou mezi námi, zůstávají mi na ně ty nejkrásnější vzpomínky a jsem jim všem vděčen za mnohé.“ A rekapituloval uplynulá desetiletí takto: „Měl jsem zajímavý život, který probíhal bez velkých těžkostí. Jistě – vždycky se najde něco, co by si člověk přál, že mohlo být trochu jinak. Z různých důvodů. Něco z toho je důležité, něco ne. Ale nemohu si stěžovat, můj život se jeví jako vyrovnaný.“

Dnes už nelze ze zdravotních důvodů cestovat, na Pražské jaro se vydat nemůže. Ale pojítka s českým prostředím nadále existují, telefony, scype, nové nahrávky, články na internetu… A Graham ve svém ústraní, plně v péči manželky, při tom všem vděčně vzpomíná na životní peripetie, které ho zavedly od studia lékařství k hudbě, z pevniny na vojenskou ponorku, později z Británie na Kontinent, ze západní Evropy do východní… Ze Skotska na jih do Anglie… a nyní, na odpočinek, zase zpět na sever. Tam, kde je moře modré, ale na písečné pláži po sobě zanechává vodou omleté ploché černé kousky uhlí.