Juliette bude mít dnes americkou premiéru v Carnegie Hall

Juliette (Snář) se dnes, 22. března 2019, dočká svého prvního uvedení ve Spojených státech v originální české verzi. Koncertní provedení nejúspěšnější opery Bohuslava Martinů uvede American Symphony Orchestra v Carnegie Hall v New Yorku pod vedením svého uměleckého ředitele a šéfdirigenta Leona Botsteina. Roli Juliette ztvární sopranistka Sara Jakubiak, ústřední roli Michela zazpívá tenorista Aaron Blake.

Juliette (Snář), H 253 je jednou z vrcholných oper Bohuslava Martinů. Zkomponoval ji mezi lety 1936 – 1937 v Paříži na vlastní libreto podle divadelní hry Georgese Neveuxe. Ten po letech zavzpomínal na jejich první setkání: “Martinů byl již v té době proslulý. Sám Darius Milhaud mně o něm předtím vykládal jako o jednom z největších hudebníků naší doby. A tak jsem očekával slavnou osobnost. Byl jsem pak zcela překvapen, že jsem se octl před mužem tak nejupřímněji skromným, jakého jsem kdy potkal. Dlouhý, štíhlý, diskrétní, a co okamžitě překvapilo, to byl pohled a jeho hlas. Trochu pomalý, trochu zpěvavý, uchovávající i ve franštině český přízvuk, který má tolik půvabu. Domnívám se, že mezi Bohuslavem Martinů a mnou vznikla okamžitá sympatie. Citlivost, kterou jsme vytušili pod jeho zdánlivým klidem, jeho vzácný půvab a jeho prostota - to vše pocházelo z jeho vlasti. (…) Martinů měl zjevně Juliettu rád a hru umocnil v půvabu a hloubce. Udělal z ní mistrovské dílo - a já jím byl přímo oslněn."

Světovou premiéru měla opera v Praze 16. března 1938 v hudebním nastudování Václava Talicha a v režii Jindřicha Honzla. V minulých letech se objevila na řadě evropských scén, například na festivalu v Bregenzi, ve Frankfurtu nad Mohanem, Opernhaus Zürich, Opéra national de Paris, Grand Théâtre de Genève, v berlínské Státní opeře, ve Wuppertalu nebo v Národním divadle v Praze a v Brně.

Při příležitosti americké premiéry přinášíme zkrácený rozhovor Kevina Filipskiho, který udělal s Leonem Botsteinem pro Film Festival Traveler. Celý anglický článek najdete zde.

Kevin Filipski: Proč jste si ze všech ne zcela doceněných skladatelů 20. století vybral právě Martinů?

Leon Botstein: Především jde vždy o samotnou kvalitu skladatele, o jeho význam a konzistenci jeho hudební tvorby. V průběhu let zájem o Martinů rostl. Jsou známá jeho orchestrální díla, kromě toho byl Martinů i zanícený skladatel oper. Z nich vyčnívají jeho poslední, Řecké pašije a Juliette, která je považována za jeho nejlepší operu, skutečné mistrovské dílo. Čím více se jí zabýváte, tím lépe vidíte, jak je jedinečná. Rád na Juliette pohlížím jako na psychoanalytickou operu, která unikátním a inovativním způsobem užívá mluvený projev a hudbu, melodram a dialog. Je to opravdu skvělé dílo. Neznám úplně jeho historii, ale zde ve Spojených státech jej ještě nikdo neuvedl. 

KF: Vím, že máte seznam hodnotných oper, které byste rád dirigoval. Můžete vysvětlit, podle čeho jste je vybíral?

LB: Tato opera na mém seznamu rozhodně nechyběla. Je zde celý úchvatný repertoár českých oper, například dvě Smetanovy opery byly vždy na mém seznamu: Dalibor a Dvě vdovy. Co se týče Martinů, tak určitě Juliette a Řecké pašije, jak jsem řekl dříve, které potřebují nový pohled a nové posluchače. Na Juliette jsem myslel již dlouho: v 90. letech jsem měl tu čest potkat a pracovat s českým klavíristou Rudolfem Firkušným, pro kterého Martinů psal klavírní koncerty. Byl dobrým přítelem Martinů a zapůjčil mi své noty, abych jeho hudbu více poznal. Pro mnoho z nás byl Martinů jen pojem, ale žádná konkrétní skladba. Moje první přímá zkušenost s Martinů byla jeho symfonická hudba: před pár sezónami jsem dirigoval jeho Symfonii č. 6.

Více informací k události: americansymphony.org/julietta/