AKTUALITY

11
ČT
ČERVENEC 2019


100 let Martinů: Malá taneční suita

V roce 2019 si připomínáme 60 let od úmrtí Bohuslava Martinů, v roce 2020 nás zase čeká výročí 130 let od jeho narození. Při této příležitosti budou tyto stránky přinášet seriál 100 let Martinů, který se bude věnovat skladbám, od jejichž vzniku či premiéry uběhlo jedno století. Tyto první úspěšné skladby Bohuslava Martinů budou ve svých příspěvcích mapovat přední čeští a zahraniční muzikologové, prvním z nich je Michael Crump, který se dlouhodobě zabýval Martinů Malou taneční suitou, H 123.

Bohuslav Martinů v roce 1919

100 let Malé taneční suity
Michael Crump

Rok 1919 vypadal pro Bohuslava Martinů skvěle. Jeho kantáta Česká rapsodie získala nedávno široké uznání a on chtěl navázat na tento úspěch velkým orchestrálním dílem pro Českou filharmonii. Z korespondence se Stanislavem Novákem, koncertním mistrem České filharmonie však vyplývá, že se mu skládání nedařilo, ztrácel motivaci a nebyl si jistý, jestli se spíše veselý tón zamýšlené kompozice hodí pro danou příležitost. Přesto věřil, že se mu skladba podaří a dokončil ji 26. října. 

Ukázalo se, že měl pravdu v obou ohledech: Malá taneční suita je vskutku vydařenou skladbou, která by patrně okouzlila pražské publikum, kdyby k tomu ale mělo příležitost. Václav Talich, který ji s filharmonií studoval, ji ale po několika zkouškách odmítl provést veřejně a tak k premiéře došlo až v brněnském rozhlase v 60. letech. O přesných důvodech, které vedly Talicha ke stažení skladby nevíme nic, zdá se ale pravděpodobné, že jeho rozhodnutí ovlivnil konzervativní styl skladby. Alespoň to naznačuje dopis, který mu Martinů napsal v roce 1955:

"Dal jsi mi největší lekci z mého života, když jsi jednoho dne zastavil orchestr a řekl “Pánové, toto hrát nebudeme” (…) a já jsem si často vzpomněl na tuto smutnou příhodu, kdykoli jsem byl v pokušení skladbu odlehčit…”

I když se zdá, že oba umělci považovali Malou taneční suitu za krok chybným směrem, nemusíme se přiklánět ke stejnému názoru. Představuje totiž fascinující etapu ve skladatelově vývoji, vyznačující se minimálním vlivem impresionismu, tak silně patrným v jiných autorových skladbách psaných ve stejnou dobu (např. Kouzelné noci nebo Sen o minulosti) a větším zájmem o hudební tradici svých českých předchůdců.

Její nakažlivé rytmy, okouzlující harmonické zvraty a čistá, účelná orchestrace poukazují - i když ne zcela jednoznačně - na autorova díla budoucí, na jeho nejcharakterističtější skladby 30. let, jakými jsou balet Špalíček nebo kantáta Kytice.V části Allegro alla Polka má posluchač příležitost poznat jednou z nejvíce povznášejících melodií z celého skladaelského odkazu B. Martinů. Malou taneční suitu nedávno vydala britská nahrávací společnost Toccata Classics a tak při oslavách jejího stého výročí můžeme doufat, že ji v nadcházejících letech bude moci ocenit i široká veřejnost.