Variace pro Jiřího Temla

Ve středu 24. června slaví své 85. narozeniny český skladatel Jiří Teml, dlouholetý producent Českého rozhlasu a mimo jiné i držitel Medaile Bohuslava Martinů za mimořádné zásluhy o propagaci díla skladatele. Při této příležitosti přinášíme text ředitele Nadace Bohuslava Martinů prof. Jiřího Hlaváče. Přečíst si můžete také rozhovor s Jiřím Temlem na webu OperaPlus.

Variace pro Jiřího Temla
Prof. Jiří Hlaváč

Práce hudebního interpreta mne přivedla do tvůrčího světa mnoha autorů. Mezi shůry požehnané, jejichž skladby jsem s potěšením a zaujetím hrál, řadím Karla Husu, Viktora Kalabise, Václava Kučeru, Alexeje Frieda, Pavla Blatného, Jana Klusáka, Milana Báchorka, Ivana Kurze a také Jiřího Temla. Když jsem v letech 1974–84 působil jako pedagog na plzeňské konzervatoři, potkávali jsme se poměrně často v tamním rozhlasovém prostředí, protože Jiří byl dramaturgem a po svém odchodu do Prahy v roce 1980 vítaným hostem. V roce 1974 jsem nastudoval a nahrál jeho Pět kusů pro sólový klarinet a zjistil, jak vytříbeně tento nástroj vnímá. O tři roky později napsal Tři bagately pro housle, hoboj, klarinet střídající basklarinet, klavír, které jsme společně s Jitkou a Janem Adamusovými a Eduardem Spáčilem v premiéře uvedli. Tady nám autor nabídl i aleatorní plochy, v nichž počítal s naší improvizační vybaveností a představivostí. Ta skladba mne velmi zaujala a vřele ji našim mladým kolegům doporučuji. Je skvělá.

Pro Barock Jazz Quintet, který jsem v roce 1975 založil, napsal Jiří Teml dvě skladby. Barokní suitu z roku 1980 doplnily o deset let později Metamorfózy. V obou se prokázala autorova citlivost k hudbě jiných žánrů a nevšední komplexnost pro zvuk jednotlivých nástrojů i celku. Tuto kompozici jsem řadil k nejlepším, které kdy byly souboru věnovány. A nejen já, ale i spoluhráči a publikum.

V roce 2007 napsal Jiří Teml Dvojkoncert pro dva klarinety a orchestr. Toto dílo jsem v premiéře neuvedl, ale na provedení s kolegou Štěpánem Koutníkem a členy Symfonického orchestru Českého rozhlasu vzpomínám s povděkem a rád. Byl to další z valérů kompozičního myšlení a cítění Jiřího Temla a sám za sebe řadím tento kus k nejlepším klarinetovým skladbám české hudby v celé její historii. Vzpomenu-li na Kramáře, Rejchu, Frieda, Páleníčka, Kalabise, je to počin.

S Jiřím Temlem jsem vždy moc rád hovořil, a nejen o hudbě. Potkávali jsme se po léta na Hudební fakultě AMU, kde byl členem její umělecké rady, a také v Nadaci Bohuslava Martinů, v jejichž řídících grémiích působil rovněž po řadu desetiletí. Jeho přínos byl nejen v rovině odborné erudice a odhadu možných způsobů řešení vlastní činnosti, ale i v nezměrné korektnosti a oddanosti hudbě a jejímu poslání. Za to všechno je nutné poděkovat a vzhledem k životnímu jubileu přát.

Pevné zdraví, vnitřní pohodu, radost z vykonané práce a úctu nás všech, kdo Tě mohli poznat a pracovat s Tebou. Byla to pro nás potěcha a posilující inspirace.

Prof. Jiří Hlaváč       

 P. S. Casals v pětaosmdesáti cvičil denně 5 hodin na violoncello, psát můžeš i Ty.