Vyšlo další číslo Martinů Revue roku 2020

Vychází nové číslo Martinů Revue! Obsahuje především studie o životě a díle Bohuslava Martinů.

V novém čísle se Soňa Jelínková, pravděpodobně nejstarší členka International Martinů Circle, podělí o své vzpomínky na Bohuslava Martinů. Ten jí poskytl potřebnou podporu, když v 50. letech 20. století jako jediná studentka z Československa studovala na Curtis Institute of Music ve Filadelfii.

V dalším článku se Lucie Berná zamýšlí nad hodnotou baletu Vzpoura, H 151. Formou rozhovoru přátelsky polemizuje s muzikologem Nicolasem Dernym o tom, zda jde o dílo hudebně i obsahově kvalitní a „zda si tento balet zaslouží být zapomenut?“

Druhá část studie Aleše Březiny "Bohuslav Martinů a jeho ambivalentní vztah k Československu" navazuje na první část, která končila rokem 1941, kdy se Bohuslavu Martinů podařilo uprchnout s manželkou na lodi Exeter z Evropy do USA. Martinů se chtěl, vědom si svého talentu, plně věnovat skládání, a proto žádal Československou exilovou vládu  požádal o pravidelnou finanční pomoc. Jeho prosba byla očividně vyslyšena, neboť v roce 1944 žádá Jana Masaryka o navýšení pravidelné částky – "Milý pane ministře, mohl bych zde najíti nějaký job, takže bych nemusel žádati podporu, ale znamenalo by to veškerou ztrátu času pro moji komposici." Studie dále popisuje peripetie života a díla Martinů po komunistickém převratu v roce 1948, několikaleté odstranění jeho děl z koncertních repertoárů, nebo spolupráci jeho přítele Miloše Šafránka s StB. Díky dalšímu příteli Bohuslava Martinů, Karlu Šebánkovi, byla těsně před skladatelovou smrtí pozměněna autorská práva na rukopisy nacházející se v té době na území Československa, neboť skladatel uvolil, že dojde k převedení publikačních práv na Československý stát. Část významného kulturního odkazu skladatele se tak vrátila do Československa.

V tomto čísle Revue otiskujeme další text Bohuslava Martinů s názvem "Přežila se opera?", který vyšel v časopise Přítomnost v roce 1935. Článek je rozdělen na čtyři části – texty, zpěv, leitmotiv a „pocit“. Prostřednictvím těchto čtyř kategorií se Martinů zamýšlí nad problémy, kterým čelí opera, a nad hlavními rozdíly mezi romantickým a moderním stylem.

Minulý rok se Institutu Bohuslava Martinů podařilo prostudovat pozůstalost Jindřicha Honzla, významné osobnosti meziválečného avantgardního divadla a také přítele Bohuslava Martinů, a tak získat nové významné prameny. Marek Pechač se v posledním článku časopisu zabývá novými poznatky, které přináší více než 40 neznámých dopisů a pohlednic, které si oba umělci vyměnili. Bohuslav Martinů si málokdy archivoval příchozí korespondenci, takže jsou Honzlovy opisy vlastní korespondence velice cenné.

Staňte se členy International Martinů Circle a přečtěte si svou Martinů Revue!