AKTUALITY

05
PO
DUBEN 2021


Propagátor martinůovských jevištních děl Václav Nosek by se dožil stovky

5. dubna 2021 uplyne rovných 100 let od narození dirigenta a dramaturga Václava Noska. Profesně byl většinu svého života spjat s brněnským divadlem, kde působil na tři desítky let. V 60. - 80. letech 20. století se mu podařilo vytvořit v Brně progresívní scénu s odvážnou dramaturgií, založenou především na provádění děl trojice jeho nejoblíbenějších autorů: Leoše Janáčka, Bohuslava Martinů a Sergeje Prokofjeva.

Zejména v oblasti prosazování děl Bohuslava Martinů má Nosek nehynoucí zásluhy. Probádal řadu archivů a objevil díla, která v době života skladatele nikdy nebyla uvedena. Ty pak připravil k provedení: pečlivě prostudoval a revidoval partitury, případně upravil určitá problematická místa. Většinu těchto děl připravil nejen dramaturgicky, ale následně také jako dirigent inscenace. Zasloužil se tak o to, že tato pozapomenutá díla byla v Brně uvedena buď jako světová, nebo „alespoň“ československá  premiéra. 

Poprvé v Československu tak zde zazněly opery Ženitba (1960), Ariadna (1962 – uvedena na jevišti studentské Komorní opery JAMU), Hlas lesa (od rozhlasové premiéry poprvé v jevištním provedení) a Dvakrát Alexandr (obě opery byly uvedeny spolu v jednom večeru v r. 1964). Asi nejvíce pozornosti ve své době přitáhlo první československé uvedení opery Řecké pašije v roce 1962 - pouhý půlrok po světové premiéře opery v Curychu!, neboť šlo o dílo se silným duchovním poselstvím, pro tehdejší režim nepřijatelným. 

Ojedinělou událostí bylo inscenování dvou světových operních premiér B. Martinů, které Nosek k provedení přichystal z autografů, nalezených v poličském archivu. Mají stejného libretistu (francouzský spisovatel Georges Ribemont-Dessaignes) a obě vznikly již na konci 20. let 20. století v duchu reformního hnutí „Dada“. První, jednoaktovka Slzy nože, svůj dadaistický vliv nezapře. Příběh dívky Eleonory, která se zamiluje do oběšence, Martinů do operní podoby zkomponoval v roce 1928 a plánoval uvedení na festivalu v německém Baden-Badenu. Výstřední námět a celé uchopení díla ale pořadatele zřejmě zaskočily a opera nakonec provedena nebyla. Na své první uvedení čekala dlouhých 41 let - světová premiéra zazněla díky Noskovi v Brně v roce 1969.

Druhou světovou premiérou bylo inscenování opery Tři přání aneb Vrtkavosti života (V Brně uvedeno pod mírně pozměněným názvem Trojí přání) v roce 1971. Pohádkový příběh o přáních, jejichž splnění se obrátí proti žadateli a vedou ke špatným koncům, koncipoval Martinů jako operu-film. Byl jedním z prvních skladatelů vůbec, kdo přímo ve své operní tvorbě užil nové médium - film. Tento fakt, který s sebou nesl pro potenciální divadelní scénu evidentně vyšší finanční nároky na inscenování, byl možným důvodem, proč předběžně domluvená berlínská opera od úmyslu inscenovat operu ustoupila. 

Dvojici zmíněných oper měla na sklonku Noskova života doplnit ještě poslední, vzniklá ze spolupráce s G. Ribemontem-Dessaignesem a nalezená v curyšských archivních slohách:  Den dobročinnosti (v originále Le jour de bonté, tedy v doslovném překladu Den dobra). Stejně jako opery Tři přání a Slzy nože ani tato opera za skladatelova života nebyla inscenována. Stinnou stránkou při rekonstruování díla byla jeho torzovitost, neboť třetí jednání opery se nedochovalo vůbec. Přes intenzívní práci Václav Nosek bohužel stihl dokončit jen část díla, realizovat operu za jeho života se již nezdařilo. Václav Nosek zemřel 22. 1. 2000 (dílo později dopracoval a v Českých Budějovicích uvedl dirigent Milan Kaňák). 

Z dalších titulů, které díky Václavu Noskovi spatřily světlo světa, jmenujme ještě dva balety: Šach králi, (1930), který Nosek nejprve dirigoval v rámci vysílání Československého rozhlasu v r. 1977 a scénicky pak dílo bylo v brněnském divadle uvedeno v r. 1980; a balet Natáčí se! (1953), jenž si na své první světové provedení počkal do roku 1979, kdy zazněl v rozhlasovém vysílání stanice Vltava. Živě na veřejnosti ale balet proveden nebyl. Posledním z výčtu Noskových provedení méně známých titulů je fragment Martinů opery Žaloba proti neznámému, který zazněl na vernisáži výstavy o scénografiích děl B. Martinů v rámci Mezinárodního hudebního festivalu Brno v r. 1980.

Na sklonku kariéry působil Václav Nosek krátce i v pražském Národním divadle. Svou výraznou činnost v oblasti dramaturgie částečně aktivoval i zde, k největším úspěchům lze řadit iniciování a organizaci „Prvního souborného provedení oper Bohuslava Martinů“, které zaznělo na scénách pěti pražských divadel v květnu a červnu 1990.