Mahan Esfahani vydává nové CD s cembalovým koncertem Martinů

Světoznámý cembalista Mahan Esfahani vydává 3. února 2023 u vydavatelství Hyperion nové CD s cembalovými koncerty Bohuslava Martinů, Hanse Krásy a Viktora Kalabise. Koncert pro cembalo a malý orchestr, H 246 z roku 1935 nahrál umělec žijící v Praze společně se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu pod taktovkou Alexandera Liebreicha.

Více informací a možnosti koupě na stránkách vydavatelství Hyperion Records

Mahan Esfahani o koncertu Bohuslava Martinů: „Nikoho by tedy nemělo překvapit, že autorem jednoho z nejlepších koncertů pro tento nástroj je Bohuslav Martinů. Byl to venkovan mezi Pražany (a obyvatelé Prahy o sobě měli a stále mají dosti vysoké mínění), nepříliš zručný hudebník mezi virtuózy své doby (jako Poulenc a Falla), Čech mezi Pařížany, polytonalista mezi konzervativci a tonalista mezi příslušníky avantgardy, a poté umělec v dobrovolném vyhnanství v Americe a nakonec ve Švýcarsku. Těžko uchopitelný světoběžník Martinů byl jednoduše ztělesněním outsidera dvacátého století. Už za jeho života bylo všeobecně známo, že vyrůstal ve své rodné Poličce ve věži, kde byl jeho otec věžným, a s oblibou se o něm říkalo, že nikdy nepřestal žít s hlavou v oblacích. Ve skutečnosti je pravda poněkud složitější a zajímavější, neboť v jeho přístupu k neoklasicismu se neodráží ani tak historizující úzkost některých jeho současníků jako spíše snaha téměř znovu vynalézt hudbu, a to v rámci struktur, jejichž podobnost se starými formami vylučuje instinktivní přístup k dekonstrukci tonality. Výsledkem, zejména v jeho dílech z 30. a 40. let, v nichž se hlásil k údajnému vlivu formy concerto grosso z 18. století, je hudební jazyk s překvapivě bohatou škálou emocionálních stavů a s vytříbeným smyslem pro ironii a precizní charakterizaci, které v umělecké rovině odpovídají tomu, co běžně nazýváme vtipem.“

Recenze Ericy Jeal pro The Guardian: Esfahani makes sparks fly as ancient meets modern

„Bohuslav Martinů’s 1935 Concerto for Harpsichord and Small Orchestra begins in emphatically neoclassical style. Stravinsky springs to mind – yet his brittleness is largely bypassed by Martinů in favour of something softer-edged, playful yet sincere. The orchestra is tiny but there’s a lushness in Martinů’s use of it, and intrigue in the way he compares and contrasts the harpsichord with the ensemble’s piano: the two almost swap roles from where you would expect them to be in a more conventional concerto.“

Guy Rickards pro The Gramophone: KALABIS; KRÁSA; MARTINŮ Harpsichord Concertos (Mahan Esfahani)

„Martinů’s Concerto is – just – the earliest work here, written in 1935 during his long sojourn in Paris. Martinů’s music almost always smiles good-naturedly, but in this beautifully nimble account it positively beams. The accompanying ensemble is relatively modest – eight strings, flute, bassoon and piano (played by Ivo Kahánek, no less) – but what other composer would create a chamber concerto for harpsichord with an orchestral piano nestling in the accompaniment? Esfahani and conductor Alexander Liebreich achieve a remarkably balanced, warm sound, each line and texture precise and needle-sharp. A much more satisfying experience than Robert Hill’s for Naxos (A/12).“

CD se dostalo také do výběru Editor’s Choice – únor 2023 magazínu The Gramophone