Zemřela britská scénografka a režisérka Pamela Howard

S hlubokým zármutkem jsme přijali zprávu, že 26. října 2026 zemřela ve věku 87 let Pamela Howard OBE (1939–2026), světově uznávaná britská scénografka, režisérka, výtvarnice, pedagožka a autorka, jejíž tvorba byla po celý život úzce spjata také s českou hudbou a divadlem. 

Na své umělecké dráze vytvořila scénografii pro více než dvě stě inscenací a spolupracovala s významnými britskými i zahraničními divadly. Její zásadní kniha What Is Scenography?, přeložená do sedmi jazyků, ovlivnila několik generací divadelních výtvarníků a pomohla prosadit pojetí scénografie jako svébytného uměleckého oboru, v němž se propojují prostor, text, výtvarné umění, interpreti i diváci. V roce 2008 byla za své zásluhy jmenována důstojnicí Řádu britského impéria. 

Mimořádné místo v jejím životě zaujímala česká kultura. Její vztah k ní se začal utvářet již v mládí, kdy jako šestnáctiletá zaslechla v rozhlase Janáčkovu Sinfoniettu a vydala se sama do Amsterdamu, aby ji slyšela živě. O mnoho let později v brněnském Národním divadle režírovala a výtvarně připravila Janáčkovy Výlety pana Broučka do Měsíce. S českými umělci spolupracovala také na dalších projektech a v listopadu 2025 jí Janáčkova akademie múzických umění v Brně udělila čestný doktorát. 

Významnou součástí jejího vztahu k české hudbě bylo dílo Bohuslava Martinů. Po setkání s jeho hudbou se podrobně zabývala oběma verzemi opery Řecké pašije a v roce 2005 připravila její řeckou premiéru v byzantské pevnosti Heptapyrgion v Soluni. Pro inscenaci zvolila první, takzvanou londýnskou verzi díla a vytvořila působivé nastudování pevně spjaté s autentickým řeckým prostředím. 

K Martinů se vrátila také v Brně. Pro Národní divadlo Brno a festival Moravský podzim vytvořila v roce 2009 režii, scénu i kostýmy komické opery Ženitba. Gogolův příběh přenesla do prostředí ruských emigrantů v New Yorku roku 1953, tedy do světa, který mohl znát i sám skladatel. Nekonvenční komorní inscenace v Mozartově sále brněnské Reduty stírala hranici mezi jevištěm a hledištěm a s nápaditým využitím nalezených a recyklovaných předmětů proměnila celý prostor v živou divadelní instalaci. Inscenace byla později obnovena a dále uváděna v Brně i na turné. 

Pamela Howard chápala scénografii jako umění vyprávět lidské příběhy prostřednictvím prostoru, obrazu a hudby. Zvláštní pozornost věnovala osudům lidí bez domova, uprchlíků a těch, kteří byli nuceni opustit svou zemi. Právě proto jí bylo humanistické poselství Řeckých pašijí i zkušenost exilu, přítomná v mnoha dílech Bohuslava Martinů, hluboce blízké.

Děkujeme Pamele Howard za její celoživotní práci, za inspirativní a osobité inscenace i za mimořádnou oddanost české hudbě. Její tvorba pomáhala otevírat dílo Bohuslava Martinů novým divákům a propojovala českou kulturu s mezinárodním divadelním světem.