Exkluzivní video: Johannes Moser o Martinů

Německo-kanadský violoncellista Johannes Moser na své procházce po slunné Paříži natočil exkluzivní video, ve kterém se zamýšlí nad hudbou Bohuslava Martinů - a taktéž zve na své vystoupení dne 15. ledna 2016 v pařížském Maison de la Radio spolu s Orchestre Philharmonique de Radio France. Pod taktovkou Jakuba Hrůši zazněla kromě Koncertu pro violoncello a orchestr č. 1 H 196 a Šesté symfonie H 343 Bohuslava Martinů i hudba Josefa Suka a Igora Stravinského.

O tom, jak se dostal k hudbě Bohuslava Martinů:

 “Poprvé jsem slyšel Martinů Koncert pro violoncello a orchestr č. 1, když jsem natáčel album s koncerty, které vznikly během 30. a 40. let 20. století. Začal jsem s Hindemithem a hledal jsem skladbu, která by se hodila právě k němu. Violoncellový koncert Bohuslava Martinů se ukázal jako nejlepší volba a od té doby ho hraji velmi často. Vlastně se z něj stal jeden z mých nejoblíbenějších koncertů vůbec.”

O výzvách, které pro něj koncert představuje:

“Pro hudbu Martinů je velmi výmluvné, že často používá synkopické rytmy. Jeho hudbu můžete vždycky lehce rozpoznat právě z těchto prominentních rysů. A pro mě je docela výzva vytvořit linii, ve které by synkopy nepřerušovaly hudbu, nýbrž celou tu hudební energii posouvaly kupředu. To je pro mne největší výzva.”

O spolupráci s dirigentem Jakubem Hrůšou:

 “S Jakubem spolupracuji již dlouho, spolu jsme natočili také CD violoncellových koncertů Antonína Dvořáka a Edouarda Lala. Jakub je úžasný dirigent. První koncert pro violoncello Bohuslava Martinů jsme spolu již také prováděli, naposled to bylo ve Vídni s místním rozhlasovým symfonickým orchestrem. Vlastně už se nemohu dočkat, až Jakuba zhruba za dvacet minut uvidím na první zkoušce. A stejně tak se již nemůžu dočkat koncertu samotného!”

Takže pokud jste v Paříži, zdá se, že program na dnešní večer je vyřešen!

Více informací a vstupenky zde.

Více o Johannesi Moserovi zde.

Koncert pro violoncello a orchestr č. 1 má za sebou bohatou historii přeměn. Z původně koncipovaného concerta grossa se postupem času stal monumentální sólový koncert s velkým orchestrem. První verzi koncertu zkomponoval Bohuslav Martinů v Poličce a v Paříži roku 1930 a věnoval ji Gasparu Cassadó, který ji premiéroval v roce 1931 v Berlíně. Po devíti letech se Bohuslav Martinů ke koncertu vrátil a přepracoval ho pro velký orchestr, protože nebyl spokojen s komorním obsazením. Ani tato podoba však nebyla konečná. Martinů totiž slyšel skladbu v roce 1955 z pařížského rozhlasu a zděsil se nad hutnou orchestrací, dílo nově přeinstrumentoval a vylehčil sólový part. Tuto, podle vlastních slov “korektní a definitivní” verzi pak věnoval (stejně jako druhou verzi) slavnému violoncellistovi Pierru Fournierovi, s nímž konzultoval změny v sólovém nástroji. 

(text Sandra Bergmannová)