Do Janáčkova divadla se vrací oceněná produkce Epos o Gilgamešovi / Dido a Aeneas

Úspěšná inscenace Epos o Gilgamešovi / Dido a Aeneas se naposledy v tomto roce objeví na pódiu Janáčkovy opery NdB ve dnech 15., 16. a 18. listopadu. Diváci se tak mohou po někola měsících znovu těšit na produkci, která získala Cenu Divadelních novin pro nejlepší hudební inscenaci loňské sezóny a ve které režisér Jiří Heřman a dirigent Marko Ivanović uvádí Epos o Gilgamešovi, H 351 historicky poprvé v plném scénickém provedení.

Představení: 
15. listopadu 2016, 19:00
16. listopadu 2016, 19:00 
18. listopadu 2016, 19:00

Při této příležitosti zpřístupňujeme celý článek z druhého čísla Martinů Revue roku 2016. Obsah celého čísla můžete najít zde.

Dido a Gilgameš: Je to dramatické a pronásleduje mne to ve spánku 

Michaela Vostřelová (www.casopisharmonie.cz)

Program příští operní sezony brněnského Národního divadla je sympaticky odvážný a s určitou dávkou dramaturgické drzosti a zdravého sebevědomí zakončila brněnská opera i sezonu stávající. Její poslední premiéra spojila v jednom večeru dílo, jež není ani operou, ani kantátou nebo oratoriem v pravém slova smyslu, a barokní operu. „Je to prostě epic, “ vyjádřil se Bohuslav Martinů o jednom ze svých vrcholných děl, hodinovém opusu pro vypravěče, sóla, sbor a orchestr Epos o Gilgamešovi, jež znělo v první polovině večera. Druhá půlka patřila opeře Dido a Aeneas Henryho Purcella, hudbě, která nachází uplatnění častěji na koncertních pódiích a u níž se v dnešní době předpokládá interpretace specialisty na starou hudbu. Dvě zdánlivě nesourodá díla sama o sobě ale nevytvářejí nekompaktní dvojici. (…)

Ústředním tématem obou děl je ztráta milované bytosti a smrt, obě čerpají ze starověké mytologie. A přesto, lze ze dvou závažných a formálně jedinečných děl vytvořit kompaktní inscenaci? A pokud ano, v jakém pořadí by měla být uváděna?
Režisér obou děl Jiří Heřman se rozhodl pro pořadí Epos - Dido, v první půli se tedy odehrával starobabylonský obřad o Gilgamešovi, vládci města Uruku, jež našel přítele v Enkiduovi. Enkiduova smrt ale v Gilgamešovi probudila bolest ze ztráty přítele, a co je hůř, zoufalý strach ze zániku života v neznámu.  Ačkoli Epos nebyl zkomponován jako scénická hudba, Martinů určité požadavky na scénickou složku vyslovil, interpreti neměli stát na pódiu nehybně, chtěl po nich náznakovitá gesta, vzájemnou komunikaci, přeskupování sboru. (…)

Co mě ale nadchlo, byl výkon orchestru pod vedením Marka Ivanoviće a sboru (sbormistr Pavel Koňárek). Ivanović pojal partituru jako velké drama v jasných barvách, jako patos, který nedusí, ale osvěží. Mnohdy volil krajní pomalá tempa, která v porovnání s existujícími nahrávkami podle mého odhalila nové rozměry Eposu. Vyostřil kontrasty, výraznou artikulací vystupňoval drama a lyrické pasáže dovedl k prostotě a obnaženosti. V hlavní roli barytonista Jiří Hájek, majestátní pěvecky i herecky, velmi dobří i jeho pěvečtí kolegové David Nykl, Václav Čížek a Andrea Široká, všichni naplňující interpretační čistotu oratorního vokálního stylu. Jako celek působil Epos o Gilgamešovi s obrovskou intenzitou. "Je to dramatické a pronásleduje mne to ve spánku," komentoval práci na babylonském mystériu Martinů. Shlédnete-li brněnskou inscenaci, možná budete tvrdit totéž. (…)

Vymazlená premiéra v Brně: Gilgameš a Dido, zvláštní dvojice

Olga Janáčková (www.operaplus.cz)

Velké, otevřené, široké jeviště Janáčkova divadla, rozlehlá scénografie (Dragan Stojčevski). Láska, přátelství, nesmrtelnost božská a smrtelnost lidská. Stálé kolísání kladného a záporného, radosti a zoufalství, přemýšlení nad smyslem života, nad tím, co je nepodstatné a bez čeho život nemůže existovat. Konkrétní podoba hracího pole vetknutého do zcela konkrétní architektury Janáčkova divadla. Scénografie – propojený prostor pro hru, orchestřiště, které je přístupné z jeviště a pozvednuté vzhůru k němu. Dominuje bílá, vlevo a v pozadí jeviště další tušený prostor. Vlevo vchody do místností patrové shakespearovské scény, vzadu široké schodiště ústící do uzavřené poloprůhledné stěny. (…)

Černě oděný sbor a orchestr s šedě oblečeným dirigentem Markem Ivanovićem (kostýmy Alexandra Grusková), který vede hudební složku Eposu o Gilgamešovi kongeniálně s mluvou skladatelovou. Ivanovićův Martinů zní svěže, hutně, dramaticky, vášnivě, tragicky, v čistém, až lineárním, plném zvuku orchestru, sboru, sólistů. Postava charismatického Gilgameše v podání Jiřího Hájka s podmanivou barvou jeho barytonu, znělý bas Davida Nykla, Enkidu basový i tenorový (David Nykl, Václav Čížek), lyrický hlas Andrey Široké. Vyladěný, hudebně a výrazově sdělný sbor (Pavel Koňárek). A všichni v jednotné pohybové tvaroslovně i temporytmicky přesně rozfázované stylizaci (Jan Kodet) (…)

Dramaturgický objev nové jevištní dvojice – pravověrného scénického oratoria Eposu o Gilgamešovi a barokní Didony a Aenea, která sama obsahuje kontrastní podobu quasikomického intermezza, jaké se vkládávalo mezi jednotlivá dějství tragických oper, avšak přetavilo se v závěrečný úžasný žalozpěv Didoniny árie a závěrečného sboru, který je tu zároveň jakoby návratem do světa tragické opery, znovu připomínkou Eposu o Gilgamešovi a neuvěřitelně citově bohatým rozloučením s někým, kdo už tady není. Dramaturgicky a inscenačně nápaditě propojeno. Heřmanovo niterné téma (…)